Je to opravdu drsné skóre. Po průzkumu žen po 40. letech věku, které mě obklopují, jsem zalapala po dechu i já.
Začnu u právničky, která porodila tři děti a tzv. jí ujel vlak. Pracuje v administrativně s úrovní platu 15 500,- Kč čistého. Bez praxe už se asi nechytne. Tolik jí toho uniklo a změnilo se, že už se o to ani nesnaží. Babičku nemá, manžel převzal úlohu živitele rodiny. Má štěstí, že on to zvládá a jí to až tak nezpůsobuje deprese.
Vysokoškolačka, samoživitelka 2 děti. Po propuštění z velké firmy, kde dlouhodobě pracovala ve věku 45. let již opravdu nesehnala nic podobného. Zkušenosti se tváří dobře na papíře, jsou jí ale k ničemu. Pracuje v třísměnném provozu za 12 000,- Kč čistého měsíčně jako ošetřovatelka.
Žena, 49 let, dříve v docela dobře placené roli odborné prodejní asistentky nyní s úlevou sehnala práci ve skladu za 10 000,- Kč čistého. Říká mi to s takovou radostí, že nemám ani odvahu jí říct jak mi to připadá málo.
Ženy v supermarketu na pokladně, pracující na směny, víkendy i svátky. Odměna 8 500,- Kč čistého. Tady už nedodávám nic. Snad jen to, že od letoška jim musí čistá mzda cca o 300,- Kč stoupnout. Zdraží se však i vše ostatní. Neměla jsem odvahu se zeptat kolik vydělávají jejich manželé. V průměru mají každá 2 až 3 děti.
Vyzpovídala jsem jich tak asi třicet. Žádná nešla výš než naše první uvedená právnička. Vlastně jedna ano. Učí na střední škole a má 18 000,- Kč čistého měsíčně. Do důchodu jí moc nezbývá.
Pokud se vám zdá, že je to špatný vzorek, a že jsem schválně vybrala ty méně schopné, máte na to právo. Možná máte štěstí a pohybujete se ve střední vrstvě, která už se dlouhou dobu propadá do té chudé a je otázka času, kdy to postihne ty další jedince.
Inzerát na práci:
Hledáme asistentku, absolventku, nejlépe ale i s praxí.. VŠ, nebo Bc. Psaní všemi deseti, znalost 3 světových jazyků, řidičský průkaz typu B, vlastní automobil. Časová flexibilita, schopnost a ochota cestovat i o víkendech. Nástupní plat – hrubá mzda 10 000,- Kč
Koukněte na pracovní nabídky, je to běžný inzerát. S ženou po 40. letech se zde ale nepočítá.
Co mají výše uvedené ženy společného?
Při výběrovém řízení slyšely podobná sdělení. Některá velice tvrdá.
Přidám k dobru jedno, které to tak nějak vystihuje nejvíc.
Po obrovské praxi a zkušenostech s CV, za které by se nemusel žádný muž stydět, (podotýkám, že nejsem feministka, přibližuji jen skutečnost naší společnosti) přichází již po několikáté velmi pohledná žena ve veku 41. let na pracovní pohovor.
Je jí ale sděleno:
,,Rozhlédněte se kolem sebe, je zde spousta absolventek, které splňují zadání inzerátu. Vím, že máte dostatek zkušeností a děti, ve věku, kdy s nimi neustále nebudete doma. Ale raději některé z nich dám přednost. Vím, že by jste dělala i za nabízený méně než poloviční plat, než jaký jste brala v předchozím zaměstnání. Na ty mladé, nadšené a snaživé absolventky se ale lépe kouká a tím nás i lépe reprezentují.“
Tak a máme to. Asi jsme se všechny narodily ve špatné době. Také jsme se na sebe raději dívaly do zrcadla před dvaceti lety. Bohužel nás ani v té době, za koukání na nás samotné, nikdo neplatil a museli jsme něco umět a také pracovat.
Úroveň na kterou se snižují zaměstnanci a zaměstnavatelé je opravdu děsivá. Nemohu se zbavit dojmu, že naše společnost opravdu upadá. Snažím se myslet ne dál jak do zítřka, aby mě to neporazilo. Pokud bych si začala představovat, kam se to může odvíjet, nemusela bych to rozdýchat.