Zázraky života

Jak je to v lednu

Po každé v lednu, ač vědomě či podvědomě, všichni nějak cítíme, že s novým rokem by měla nastat změna. Chceme více cvičit a méně jíst, přestáváme kouřit, více se věnujeme rodině… Každý tam máme spoustu toho ,,budu více a budu méně“.

Už nějaký rok Silvestr neslavím a předsevzetí si nedávám. Žiji přítomným okamžikem a něco jako předsevzetí si plním každý den. Čím dál více žiji s faktem, že ,,okamžik zítra“ již nemusí přijít.

Něco jako předsevzetí

Více se usmívám, i když si připadám mezi naštvanými, znavenými, vystresovanými a spěchajícími lidmi tak trochu nepatřičně a čelím mnohdy nechápavým pohledům. Lépe se mě žije a překonává vše, co mě den ke dni čeká. A že je toho dost. Nemyslím si, že jsem na tom lépe než ti, které takto potkávám. Jen už jsem ve stádiu, kdy jsem totálně pochopila, že s úsměvem jde opravdu všechno líp.

Moje minimum jsou minimálně tři dobré skutky denně. Jakákoliv maličkost od podržení dveří, přes pomocnou radu bezradnému cizinci až po odnesení nákupu paní, která se přede mnou sotva vleče s hůlkou. Když si na to zvyknete, jde to tak nějak samo a přestanete je počítat. Stanou se samozřejmostí. Fakt, že se mi občas dobrý skutek nevyplatí a je po zásluze potrestán, už nechávám být. Cizí svědomí není můj problém a zkušenost je vždy cenná a naprosto nepředatelná. Jestli mám nějaké předsevzetí, tak jejich množství ještě zvýšit.

Více pracuji a to zejména na projektech, které za to stojí. Snažím se víc naslouchat, aby mi to podstatné neunikalo. A také každý den cítím jak sice ubývá síla a ideály, ale za to o to víc roste pokora, vděčnost a úcta k životu samotnému. A pokaždé, když na to zapomenu, snažím se to v zápětí nahradit dvojnásob. Jsme lidé, učící se z vlastních chyb. I to je obrovský dar. Dar pochopit, přijmout, prozřít, změnit.

Vděčnosti

Více si všímám toho co mám a stále si víc a víc uvědomuji, kolik toho je. Od zdravých rukou a nohou bez jakéhokoliv hendikepu, s možnosti pracovat a žít v klidné a krásné zemi, až po malé radosti jako je ranní šálek kávy. Každý den dokážu vyjmenovat desítky radostí, které se mi ten den udály a za které jsem vděčná. Čím dál víc si uvědomuji, že zázrak jménem ,,život“, je v nás tak hluboce a dokonale ukrytý, že jej nemůžeme najít mnohdy po celý život.

Mládí je úžasná věc. To množství blažené nevědomosti, se kterou procházíte životem. Kategorických ano i ne, pocitu, že je vše možné, který vám tak nějak připadá, že zde bude na pořád. Neutuchající množství energie a síly, kterou oplýváte a absolutně vás ani nenapadne, že jednou začne ubývat. Je škoda, že si to v té euforii nejsme schopni uvědomit.

Něco jako deprese

Spousta dospívajících se trápí, trpí depresemi, utíká k návykovým látkám a prožívá pocit beznaděje. Je to těžké. Rodiny se rozpadají. Všude vládne stres a nejistota. Škola je nastavená na rychlost a výkon a tlak je na studenty opravdu velký. Individuální přístup se nenosí. Pokud patříte k této generaci a právě to čtete, můžu vám říct, že přijde den, kdy si uvědomíte, že jste se trápili úplně zbytečně věcmi, které byly naprosto malicherné. Měla jsem to stejně. Je to škoda. Přítomný okamžik se už nikdy nevrátí.

Konec dobrý, všechno dobré

Víte jak to skončí? Všichni umřeme J Pokud přijmete tuto myšlenku, a čím dřív tím líp, tak si uvědomíte, že další citát,,když nejde o život, tak jede o … “, je asi tím jediným co potřebujete vědět. ,,Žijte“. Každou buňkou svého těla. Každou maličkost všedního dne. Obdivujte východ slunce, jemnost dešťových kapek, majestátnost hor, sílu řek, krásu květin a stromů, zpěv ptáků, věrnost vašich domácích mazlíčků. Vědomě zvedejte šálek kávy, vyplňujte bankovní příkazy i po milionté uklízejte rozházené hračky po vašich dětech, které vás v té chvíli přivádějí k šílenství.

To je totiž ten zázrak, ten dar okamžiku, mizivá vteřina odtikávajících hodin než svíčka dohoří. Radujte se z toho, že ráno vstanete z postele, stejně jako by to bylo nové Maserati ve vaší garáži. Tak moc bych si přála, aby jste si právě teď neříkali, co to je zase za pozitivní hovadiny. Aby jste chápali, jak nepopsatelně cenný je dar žít, který jste dostali. Zkuste to prosím. I když už zase nemáte na nájem, i když už vás zase někdo ranil, i když máte pocit, že už víc bolesti neunesete.

Vemte na vědomí, fakt, že to jednou skončí. A vy v té chvíli zatoužíte si ten mizerný a bolestný život najednou ještě aspoň na pár chvil ponechat. Žijte tak, aby se vám na druhý břeh snadno odcházelo, ať už věříte, či nevěříte. Udělejte si čas, který nemáte J na to, co je opravdu podstatné a přestaňte odsouvat na potom. Potom, už nepřijde. Potom, už je jiný okamžik.

A pokud již patříte k těm šťastným, kteří to pochopili, ze srdce vám gratuluji a přeji, ať se vám každá vteřina vašeho života, ač v radosti či bolesti povede vědomě prožít.