Za jakou cenu?
Na veřejnost unikla informace, že za unesené Češky v Pakistánu zaplatilo Česko 145 miliónů korun.
Možná vás napadá stejně jako mě, že nás ta legrace přišla velmi draho. Možná se vám zdá, že bylo krajně nerozumné, aby slečny vyrazily samotné na takový výlet. Možná se vám zdá zaplacená částka příliš vysoká.
Kolik je moc? Jaká částka je akceptovatelná, zaplatitelná?
Úhlů pohledu je zase několik. Pokud se bude jednat o vaši dceru, žádná cena nebude moc vysoká.
Šokující je spíše informace o tom, že jedna s dívek se rozhodla konvertovat k Islámu, pokusila se k únoscům vrátit a byla vrácena z hranic zpět.
Co se vlastně tehdy odehrálo?
K čemu tam došlo?
Kolik času stačí na vymytí mozku?
O fixaci na únosce a věznitele je popsáno mnoho stran a odborných textů. I takové vazby vznikají.
Dokáže Islám pohltit i nás?
Jakými lidmi se potom staneme?
A chceme se jimi stát?
Co a komu
Proč raději nezaplatíme matkám samoživitelkám nájem a školní obědy pro jejich děti?
A jak k tomu přijdou tisíce našich dětí umírajících třeba na onkologická onemocnění, nebo jiné nemoci, na jejichž léčbu či zákroky prostě nebyly peníze?
Kdo o tom má rozhodovat a jak?
Měla tato informace na veřejnost uniknout, je to dobře nebo špatně? Možná je dobré vědět, kolik nás může stát něčí výlet a můžeme přemýšlet, zda chceme nést odpovědnost za všechny a za všechna jejich rozhodnutí.
Třeba to někomu dojde a raději ani nevyrazí na podobně nebezpečnou cestu, nebo naopak vyrazí další nezodpovědní, protože si budou myslet, že je tu vždy někdo, kdo je zachrání.
Kde je pravda
Částka v článcích může a nemusí být pravdivá. Nemusí být ani pravda o rozhodnutí dívky, konvertovat k Islámu a pokusu o návrat zpět. Jak to vlastně bylo, se asi nikdy nedozvíme. Může to být překrouceno a vytrženo z kontextu. Může to být ale pravda
Jedno je jisté. Děláte-li jakékoliv rozhodnutí, vždy váháte, nebo jednáte impulzivně, nebo intuitivně. Vždy je tu pro a proti.
Ať už vychováváte děti a denně si kladete otázky, zda jste se rozhodli správně dnes, včera či před lety, nejste si jisti.
Anebo sedíte v parlamentu a rozhodujete o svých občanech a děláte vše v dobrém úmyslu či ve vlastní prospěch, a jsou vaše činy o to více slyšet a vidět, opět si nejste jisti.
A nikdy se nezavděčíte všem.
Všem, kterým se zavděčit chcete, nebo jsou vám totálně volní.
Nevyjdou vaše rozhodnutí tedy nastejno?
Není tedy vlastně jedno, jak se rozhodnete?
A jak byste se rozhodli vy?
Zaplatili byste zmíněnou částku, nebo byste tam dívky nechali?
Moc by mě to zajímalo.