Moderní technologie. Záležitost, která dělí naši společnost na dva protipóly. Jeden v ní vidí budoucnost lidstva, druhý nenapravitelnou zkázu. Pokrok je beze sporu dobrá věc, ale v přiměřeném množství a nesmí se zneužívat.
Tuto otázku řešíme snad všichni, ale zvláštní význam má tato problematika především pro rodiče dětí narozených na přelomu tisíciletích a v jednadvacátém století. Tyto děti, do technického světa narozené, mají k počítačům, tabletům, dotykovým telefonům, ale i k v podstatě abstraktním věcem typu facebook nebo You Tube úplně jiný vztah než jejich rodiče či jiní dospělí a přikládají jim rovněž naprosto odlišný význam.
Když se zeptáte dnešních mladých ve věku kolem patnácti let na otázku, kdy poprvé manipulovali s počítačem a v kolika letech dostali svůj první mobil, dostanete číslo průměrně se pohybující kolem sedmi let. Ale není problém, když teď hned vstanete od tohoto článku, vyjdete ven a rozhlédnete se, vidět dítě v kočárku, které fascinováno svítící obrazovkou žmoulá v ručičkách právě mobilní telefon a vůbec bych se nedivila, kdyby váš tříletý potomek ovládal tablet lépe než vy.
Ano, ono je to totiž velmi pohodlné dát dítěti, které se nudí, tablet, aby přestalo otravovat, v některých případech třeba i křičet. Velká spousta lidí se neuvědomuje, co takovým jednoduchým pohybem, jaký představuje předání oné chytré krabičky z ruky do ruky, vlastně způsobí. Jistě, technika nám přináší nevídané možnosti, ale přinejmenším stejně tolik nebezpečí. Tím nemyslím zrovna nějaké hackery, kyberšikanu teď nechme úplně stranou, jde hlavně o dostupnost informací. Proč byla zakazována za 2. světové války zpravodajská činnost? Proč minulé režimy leccos cenzurovaly? Protože lidé se stávají silnějšími, když vědí. Ale co se týče dětí, mohou být pro ně nebezpečné informace jako takové, když jim dostatečně neporozumí. Všichni se divíme, co se to s dnešním světem děje, že mladí lidé znají kocovinu nebo pohlavní styk klidně od třinácti let, mnohdy i dříve. A proč? Protože to znají, mají k tomu přístup, mají informace. A když mají takovou vědomostní výbavu, nic jim nebrání jen to převést do praxe. Naopak, o to víc je to láká! Když vám řeknu, že mám řízek, možná na něj dostanete chuť. Když ale přidám, že je čerstvý, křupavý, smažený na domácím sádle, mírně ovoněný česnekem a dokonale nasolený, budete mi chtít utrhnout ruce, abyste ho dostali. Je to totéž.
Pokud si říkáte, že blábolím z cesty, vězte, že mluvím z vlastní zkušenosti, protože sdílím stejný byt s desetiletým dítětem.
Když už nic jiného, je třeba takový tablet nebo notebook neuvěřitelný žrout času, i když se nezapře, že umí být i velmi schopný a užitečný pomocník. K rozumným účelům je ovšem 98% dětí vůbec nepoužívá. Opravdu mi nepřijde v pořádku, aby se dítě zavřelo na celý den do pokoje, koukalo do obrazovky a vylezlo jenom ve chvíli, kdy potřebuje na záchod nebo pro jídlo. Když se takové dítě odnaučí obědvat a večeřet s rodiči a považuje za zkázu světa, je-li donuceno opustit byt nebo dům, je to dle mého názoru do nebe volající.
Všichni si stěžují, jak je to špatné, že ta dnešní mládež nechodí ven a trpí depresemi. Uvědomme si, kdo jim to umožnil.
Největší problém, který je dokonce už i vědecky podložen, je, že lidé díky počítačům, smartphonům a tabletům ztrácejí schopnost komunikace a to rozhodně není zanedbatelný fakt. I proto se stupňuje šikana a různé jiné druhy neporozumění, protože lidé přestávají umět spolu komunikovat. Za chvíli budou třeba manželé ležet vedle sebe v posteli a esemeskovat si, protože nebudou schopni spolu mluvit. Že přeháním? Zajděte si na dětskou psychologii, budete mít problém sehnat termín.
Co můžete pro budoucí generace udělat? Hlídat a redukovat manipulaci dětí s počítači nebo tablety. Vyžeňte je raději ven nebo je nalákejte do nějakého kroužku. Jakákoli zájmová činnost je prospěšnější, než degenerace technikou.