Petrovy kameny
Petrovy kameny jsou asi nejznámějším místem čarodějnických sabatů. Každoročně si připomínáme vzplanutím ze dřeva naskládaných hranic pověstné pálení čarodějnic. O filipojakubské noci na přelomu dubna a května se podle pověr všechny divoženky slétaly na čarodějné sabaty.
Místo se nachází v Hrubém Jeseníku, nedaleko Pradědu až k sedlu na Skřítku a tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole. Skalní útvar je vysoký 7 metrů a jeho šířka dosahuje až 25 m. Je to místo opředené legendami. Skupina skal z břidlic a rul byla vyhlášena přírodní rezervací a také je součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Petrovy kameny v současné době nejsou přístupné veřejnosti. Kolem nich prochází hlavní hřebenová trasa.
Z hlediska botanicky jsou unikátním místem evropského významu. Přežívá zde mnoho vzácných druhů z doby ledové. Zejména jde o řadu lišejníků, mechů a vrbu bylinnou. Jsou zde i dva jesenické endemické druhy, Zvonek jesenický a Lipnice jesenická. Na této skále najdete i umístěnou pamětní desku přírodovědce Dr. Bedřicha Kolenatého. Z tohoto místa je pěkný rozhled na Praděd, údolí Divoké Desné a Bílé Opavy i masiv Mravenečníku s Dlouhými stráněmi.
Petrovy kameny v Jeseníkách, o kterých hovoří i wikipedie, svými čarodějnickými procesy v 17. století přivedly na hranici mnoho lidí. Jedním z proslulých inkvizitorů byl inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Na hořící hranice dostal přes sto lidí, některé zdroje uvádějí dokonce dvojnásobek ze Šumperka. Boblig nedostudoval práva, ale přesto povolání inkvizitora vykonával. Na našem území, a to nejen na Petrových kamenech, probíhaly monstrózní čarodějnické procesy. Vesměs šlo o zastrašování poddaných, ale jako vždy hlavně o peníze a majetky. Na Nilském panství si pak majetek mezi sebou členové tribunálu rozdělovali mezi sebou. Pokud vás vezmou na mučidla, asi přiznáte cokoliv. Proto v tehdejší době upalovali čarodějnice jako na běžícím páse.
Původně se v tomto období slavily oslavy plodnosti. Jako sabatové vrchy bylo označováno mnoho míst na našem území a většinou se jednalo o vrcholy území a křižovatky cest. Sabatům se v Čechách také říkalo rakosy. Známou lokalitou hened vedle Petrových kamenů je také moravský Radhošť, nebo šumavský Třístoličník.
Původní pohanský sabat konaný na počest „rohatého boha,“ s čarodějnictvím neměl ale vůbec nic společného. Probíhaly při něm bujaré oslavy, rituály a orgie. Sexuální akt byl vždy podporou bohaté úrody, s propojením s magickými silami. Černá barva zdůrazňovala kult země. Z rohatého boha, se později stal satan. Je zvláštní, že všechny čarodějnice byly ošklivé a neuměly si přičarovat krásu. Škodily hlavně dobytku, úrodě i lidem.
Nejslavnějším pověstným místem sabatů byla hora Brocken u německého Eichstadtu. Již od 9. století si zde u hrobu svaté Walpurgy, dávali srazy čarodějové. Odtud se také odvíjí název Valpuržina noc, Dnešní „pálení čarodějnic“ už je jen lidovou zábavou.
Tyto tajemné skály jsou opředeny řadou tajemných pověstí. Jedna z nich mluví o kamenech, které zdědily své jméno po kováři Petrovi, který zabil nenáviděného tyrana Bélu a pak se ve skalách skrýval. Vyhnanství mu pomohl ukončit duch těchto hor Praděd. Ten se zjevuje lidem v podobě starce s dlouhými šedivě bílými vousy. Praděd věnoval Petrovi kladivo. Tím pak Petr těžce dobýval železnou rudu, vyhloubil zde mnoho šachet a pak se stal velmi oblíbeným mezi prostým lidem. Na jeho počest pak byly pojmenovány tyto skály, v nichž se kovář kdysi skrýval, Petrovy kameny.
Petrovy kameny ležící přímo na horském hřebeni, jsou často vystaveny mlhám a větrům a jejich jakoby rozervané balvany působí skutečně nevlídným dojmem. Přesto v sobě nese tento útvar jakousi divokou a impozantní krásu.