Kytky ekologicky, ekonomicky a nesmyslně
Příroda, stromy i květiny jsou pro mě naprosto neoddělitelnou součástí života. Vyrostla jsem na vesnici se spoustou polí, vinohradů a obrovskou zahradou. Dary půdy, stromů a květů vnímám již od malička.
Také si pamatuji obrovské řady skleníků, zahradnictví a prosperující pěstitele čehokoliv. Nechápu, kam se to podělo. Jak jsme to mohli nechat zaniknout, nechat zchátrat. Na polích pěstovat pouze řepku, která totálně zničí půdu a vznikne eroze. Kam se poděly osevní postupy a střídání plodin. Hnojení polí kravským hnojem a vědomí, jak moc se o půdu musíte starat, aby vás odměnila.
Jak je to tedy třeba s kytkami?
Většina řezaných květin, které se prodávají nejen v České republice, jsou výpěstky z rukou afrických dělníků. Z Afriky se dopraví do Holandska a zde jsou na květinové burze rozprodány dalším překupníkům a distribuovány po celé Evropě. Mají za sebou tisíce kilometrů letu i převozu kamionem. Než se dostanou do našich květinářství a dále pak k zákazníkovy, musí ještě vyhovět jeho přání, aby dlouho vydržely. Jsou levnější a dostupnější než kytky z lokálního pěstování.
Ekonomický zázrak?
V Africe je podstatně levnější pracovní síla a dodnes tam běžně pracují i děti. Na plantážích pracuje 85 % dětí ve věku 9 až 12 let.
Vlády chudých zemí se snaží vyhovět západním investorům. Pěstitelé se nedívají na poškození lidského zdraví, odčerpávání vody a ničení životního prostředí.
Kde začíná koloběh?
V Africe, kde lidé pracují za ,,hrst rýže“, aby neumřeli hlady? U vlád chudých zemí, které asi jako všude na světě vidí jen peníze? Nebo v ,,civilizované EU“, která tlačí cenu dolů a před dětskou prací, chemií i ničením přírody zavírá oči?
Kytky pro bohatou Evropu jsou pěstovány na půdě, která by mohla být využita na pěstování potravin právě možná pro ty pracující děti.
Česká výroba zajišťuje pouze 3 – 4 % celkové domácí spotřeby řezaných květin. Některé kytky ještě vyvážíme na Slovensko, do Polska nebo Německa. 98 % celkové nabídky řezaných květin je tedy z dovozu.
Při tomto pěstování květin je použito vysoce intenzivní ládování pesticidů, fungicidů a fumigantů do půdy a kytek. Agrochemikálie se používají úplně na všech stupních výroby. Půda, která se nejprve důkladně připraví pro setbu, se vydezinfikuje do takové míry, že se vlastně stává biologicky mrtvou, kdy chemikálie zničí úplně všechny půdní bakterie. Umělá hnojiva, která se následně zavedou do půdy, jsou pro sazenice základními živinami.
Ve fázi růstu se opakovaně a někdy i denně použije 6 fungicidů, 4 insekticidy, 3 druhy jedů na ničení škůdců a několik druhů různých herbicidů. Další přípravky se používají k preventivní chemické sanitizaci skleníků.
V Kolumbii se používá až 127 různých typů pesticidů. Nemusíme asi připomínat, že některé z nich jsou vysoce toxické. Skleníkové klima jejich toxicitu dokáže ještě trojnásobně zvýšit. Jsou používány i chemikálie, které jsou v Evropě nebo v USA již dlouhé roky zakázány, protože způsobují mimo jiné i rakovinu.
V květinářství není používání pesticidů nijak regulováno nebo omezováno. Květiny přece nejsou k jídlu. O kontaminaci půdy, vody i vzduchu nemůže být pochyb. Ze všech toxických úniků jde téměř 90 % do atmosféry.
Zdá se vám to daleko? Netýká se nás to?
Já věřím, že už se schyluje na lepší časy. Je také možné, že některé kytky obsahují z uvedených chemikálií pouze polovinu. To, že nás to všechno jednou dožene je víc než jasné.
I laikovi dojde, že kytka, která vydrží takovou dobu a takové cestování než se vůbec dostane do obchodu, na tož k zákazníkovi musí být chemicky ošetřená. A vzhledem k tomu, jak je doprava drahá a kolik lidí se na tom v konečném důsledku musí uživit je jasné, že ten, kdo kytku pěstuje, si nevydělá na víc, jak skývu chleba.
Pěstírny českých kytek jsou v troskách. Při tom v námi tak často obviňované době jako je totalitní režim jsme měli květinářství na vysoké úrovni. V době vlády tzv. komunistů byla sice možná prosperující, převážně rodinná příměstská zahradnictví zničena nebo vyvlastněna. Ale stále bylo mnoho prosperujících podniků.
Restituční zdlouhavé spory po roce 1989 měly za následek to, že skleníky většinou zchátraly při čekání na nové majitele. Většinou tak, že už jejich oprava nestála ani za to. Alespoň ne lidem, kteří se zhlédli v bílých límečcích a odnaučili se pracovat.
No a jak už víme, útlum využily silné zahraniční firmy, které skoupily vše, co mohly a my jsme jim vše ochotně v krátkodobé vidině zisku prodali a ony začaly úspěšně expandovat na náš v té době nepokrytý trh.
Jak je to dnes?
Pár firem, které pěstují sezónních květiny, se snaží obnovit tento obor. Pěstují ekologicky, v sezóně a v malém množství. Konkurovat ale nejsou schopné.
Jak je to s hrnkovými květinami?
Není to lepší jako u těch řezaných, pěstují se na spoustě chemie úplně stejně. V tomto případě si ale Česká republika okázala alespoň do teď udržet svou tradici. V sezóně a pro blízké okolí se tedy občas něco objeví.
Můžeme tedy zorat pole a zrýt zahradu a vysadit kytky vlastní. Podpořit lokální pěstitele třeba na trzích. Pátrat po českých květinářstvích, která nabízejí opravdu české kytky. Odpovědět si na otázky, které t toho plynou a reagovat tak, abychom to sami dokázali unést.
Pokud tedy vnímáte souvislosti a chcete zase udělat krok k lepšímu světu a svobodě svého svědomí, můžete zkusit dělat věci jinak. Přeji naší půdě, vodě i ovzduší, abychom ji dokázali chránit a začali znovu naši nádhernou planetu milovat a ctít a s úctou a pokorou se k ní i chovat. A přeji našim pěstitelům, ať se jim daří a jsou hojně podporováni především českými zákazníky.
odkaz: Kytky jsou ekologický a ekonomický nesmysl