Žijeme ve velmi zvláštní době, která si sama uměle nastavila jakési normy tak, aby byla naprosto nelogická, zdravému rozumu odporující a společnosti škodící. Všechno je vyhrocené do extrému! Země, které mají velké problémy s návalem uprchlíku s tím nic nedělají. Proč nějaké neodmítnou? Protože mají strach, že na ně někdo ukáže prstem a řekne: ten je rasista!!!
Ale udržovat pořádek až doteď nebylo nic nenormálního. A vidíte to i na obyčejných věcech, jako je výchova dětí nebo psů! Dneska patrně chodí po ulici tisíce zoologů a ochránců zvířecích práv. To takhle jdete se svým ročním psem, což je u těch větších plemen takový pubertální věk, kdy zkouší, co mu projde a co ne a vy mu musíte vysvětlit, že mu neprojde nic, protože jinak by z toho mohl být v budoucnu velký malér, a stane se taková úplně banální situace. Ten třicetikilový pes vás na tom vodítku táhne. Normální pejskař si řekne: tak to ne, chlapče, cukne s vodítkem a třeba i zařve. Jde kolem paní, zle se na vás koukne a začne vám činit: “No to přece nemůžete s tím psem takhle zacházet! Stačí, že ho vlečete na vodítku, ještě s ním škubat, vždyť ho uškrtíte! Takoví lidi jako vy by neměli mít ani rybičky!!!” a celá spokojená, jak vám to nandala, odchází pryč. Jenže mezi lidmi nádherně funguje tzv. dominoefekt, z čehož plyne, že všichni, kteří to slyšeli a se psy příliš zkušenosti nemají, se teď na vás koukají jako na tyrana.
Pak existuje ale druhý tábor, který je naopak ochráncem lidských práv! To takhle jdete jindy se psem na procházku lesem, abyste ho mohli pustit, protože chcete, aby si trošku poběhal. Samozřejmě má na čumáčku koš. Tu jde proti vám početná skupina lidí s dítkem. Váš pes proběhne kolem, milé dítě dostane hysterický záchvat, vy si psa zavoláte k sobě, ale stejně je zle. Silně rozezlený tatínek nejde pro ostré slovo daleko a označuje vás za duševně chorého, že necháte svého čtyřnohého přítele nechat volně, že děsí lidi atd. Vaše omluva samozřejmě nemá žádnou cenu a dotyčný na vás stále metá nehezká slova jako kulomet, až začnete VY pochybovat o JEHO duševním zdraví.
Vždycky mi říkávali, že se nezavděčím všem… Dnešní doba toto rčení předešla a hlásá, že se nezavděčíte nikomu, protože to není technicky možné, ale všichni to po vás požadují! Jak z toho ven? Buďte nad věcí a “Nech brouka žít…”