Má význam zpřísnit maturity?

V současné době se velmi ostře diskutuje o zpřísnění maturitních zkoušek a o celkové změně školského vzdělávacího systému, který v mnoha svých podobách značně pokulhává. Debaty se týkají především srovnávání znalostí studentů gymnázií a studentů středních odborných škol, která mají různá zaměření. Často se ovšem proslýchá, že studenti těchto pro mnohé dříve velmi rozdílných vzdělávacích středisek, mají naprosto identické znalosti, velmi často téměř žádné. Proč tomu tak je? Proč se na střední školu dostane po ukončení povinné školní docházky student, kterému dělá problém velká a malá násobilka? Proč se velká část středních škol snaží vyhovět svým studentům a podřizuje se jejich zanedbatelným znalostem? Zkouška z dospělosti, jak se maturitě lidově říká, má být vizitkou celého studia daného studenta, často ovšem bývá vizitkou pouze milé třídní učitelky, která se snaží za svá dítka bojovat do poslední vteřiny a znalosti jsou v těchto případech až na druhém místě. Má tedy podstatný význam diskutované zpřísnění maturitních zkoušek, které by mělo být odlišné pro studenty gymnázií a pro studenty středních škol.

Maturitní zkouška dříve a dnes, jaký je rozdíl?

Dřívější maturitní zkouška byla o znalostech. Ta současná je o dobrém či špatném chování v průběhu let studia. Dříve museli maturanti za své vědomosti zodpovídat a umět je prodat. Maturitní zkoušku nikdo nedostal zadarmo, to samé by se dalo říci o výsledcích v jednotlivých letech vzdělávání. Maturitní zkoušku stejně tak, jako je tomu dnes, někdo ustál a jiný zase nikoliv. Ovšem v žádném případě nedocházelo k případům, kdy na zkoušku dorazí student, který neoplývá absolutně žádnými znalostmi a i přesto maturitu, třeba i na několikátý pokus získá. Dříve znamenala maturitní zkouška mnohem více, než znamená dnes. Což je možné i vidět na trhu práce, kdy má maturitní zkoušku v kapse kdejaký hlídač v supermarketu či uzenářka.

Vysokoškolský systém na tom není o moc lépe!

Vysokoškolský systém je na tom ještě o něco hůře, než ten středoškolský. Důvodem je široké spektrum pracovních oborů, které po svých zaměstnancích požadují vysokoškolské tituly, které jim chybí. Snížení platové třídy či postavení ve společnosti je poté pro mnohé zaměstnance neúnosné a tudíž se rozhodnou vzdělání absolvovat, ať to stojí, co to stojí. V těchto případech se velmi často lidé setkávají s takzvaným soukromým sektorem vysokých škol, které vás usadí do nevytopené auly, ve které budete probírat cosi ultramoderního a velmi důležitého za dostatečně vysoký obnos peněz, který je v řádech několika tisíců korun. Zde na vás budou házet laciné posměšky prominentní studenti, pokud se mohou takto nazývat, kteří o práci nevědí vůbec nic, ale zato dostatečně dobře ovládají smysluplné prezentace v PowerPointu, za které sbírají potřebné kredity. Pokud vám školné uhradí zaměstnavatel, který navrch přidá i osobní volno na učení, máte do značné míry vyhráno, v opačném případě jen zapláčete. Pokud se budeme bavit o veřejných školách, tak zde v mnohých případech panuje obdobná situace, která končí získáním titulu za odchozené tři roky studia.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *