Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Neodmyslitelně se pes stává součástí každé rodiny, která se pro jeho pořízení rozhodla. Psího přítele ovšem, ne každý dobrovolně snese ve své domácnosti. Co tedy dělat v případě, kdy patříte mezi majitele pejska a vaše nová partnerka či partner o psím spolubydlícím nechce ani slyšet? Jak se tedy zachovat v případě, kdy jeden z partnerů má jiný názor na psího mazlíčka? Ve většině případů se tak pes stává zkouškou vztahu, která ne vždy dopadne podle našich představ.
Kdo nemá rád psy, nemůže mít rád ani lidi?
Nelze tvrdit, že kdo nemá rád psy, nemůže mít rád lidi, ovšem bohulibý kompromis ke společnému sdílení příbytku se psem, lze najít v každé situaci. Existuje ovšem celá řada případů, kdy jeden z parterů přítomnost psa ve své blízkosti jednoduše nestrpí a vztah do té doby spokojeného párů začíná být vyhrocen do takové míry, že je nutné vztah ukončit. Říká se ovšem, že láska hory přenáší a často se stává, že i ten největší odpůrce psího plemene si nakonec chlupatého mazlíčka přece jen zamiluje.
Buď já anebo pes?
Nikdo nemá právo na to, vydírat druhého partnera větami typu, „buď já anebo pes?“ Pokud na vás s touto otázkou přijde váš partner, můžete si být jisti, že jednou možná to samé udělá i s vámi a stejně tak, jako se takzvaně vykašlala na psa, se vykašle i na vás. To, že partner či partnerka vlastní psa, je třeba brát jako takzvaný neměnný fakt, se kterým je třeba se smířit. Je nutné rovněž brát v potaz fakt, že psí mazlíček s vámi bude společnou domácnost sdílet i několik let. Dalším faktem je rovněž to, že od majitele psa se přirozeně očekává, že se bude o svého pejska starat s veškerou láskou. Pokud ovšem majitel nedbá na pravidelná očkování a odčervení a jeho pes nebyl nikdy na vycházce v parku, je třeba si uvědomit, že jeho majitel nebude nejspíše ten, který vás bude nosit na rukou. Ne nadarmo se totiž říká věta, „jaký pán, takový pes“.
Pes jako předehra na dítě
Často si psa pořizují i bezdětné páry, které v psovi vidí takzvaný trenažér pro péči o miminko. Nelze říci, že starost o psa je to samé, co starost o dítě, ovšem leccos váš péče o mazlíčka může do budoucna naučit. Jednou z věcí, kterou při výchově psa pochytíte, je trpělivost, která je nutná v obou případech. Se samotným štěnětem si rovněž naprosto věrohodně vyzkoušíte probdělé večery, kdy se psem prožijete prořezávání zubů i neklidný spánek, který vás čeká v podobě neutuchajícího kňučení. I v tomto případě ovšem můžete otestovat svého partnera a to tak, že pokud veškerou práci o psa nechá vyloženě na vás, je jasné, že v budoucnosti to s dítětem nebude o nic lepší. Je přece nadmíru jasné, že o péči je nutné se vždy rozdělit rovným dílem.