Zdravím, já jsem Matouš a rád bych se podělil o to, jak se mi žije v komunálce (Co je to komunálka?). No žije. Nežije se mi zle, ale ty její specifika. Ha.
Tak jsme se s přítelkyní konečně sestěhovali. Bylo to tehdá říjen 2016, jestli se nepletu. Hledat něco na rychlo je složité. Koleje plné. Jedna návštěva v baráku plném sezónních dělníku – nic moc vám povim. Druhá návštěva – komunálka. Prvotní pocity smíšené, ale potřeba mít střechu nad hlavou nás oba přemohla.
Z počátečních předsudků se vlastně vyklubalo skvělé startovní bydlení. Rozuměj, nejde o typickou komunálku. (I když s tou petrohradskou po bohatých rodinách tamní šlechty lehce srovnatelnou.) Máme jednu komnatu. Cca 4x5m. Bohatě stačí. Na patře je takových, ale i jinak velkých pokojů asi deset možná dvanáct. Dva hajzlíky. Koupelna se sprchou a dvěma pračkama. Kuchyňka se sklokeramikou a mikrovlnou.
A ze skvělého bydlení se zase (jako na houpačce) objevila apatie, tedy ne z bydlení jako z celku, ale z jeho specifik. Specifik sdílených prostor.
Hajzlíky. Holt už to tak je, ale voni asi ne každého studenta máma naučila používat hajzlovou štětku. Směšný to možná je, ale taky pěkně odporný. Gór když je to po děvčeti.
Koupelna. Vedle dvou praček – máme i masážní sprchu. Resp. má i masážní trysky, já to nikdy nezkoušel. Bohužel někdo má asi ruky choré a tak permanentně vysazuje ty posuvné dvířka z pantů. Nepleštili byste takového člověka? A když už to s prominutím odjebe, tak je tam kaluž jak oceán.
Chodba. Ta naše komunálka je fajn, i když ve vstupní chodbě je často cítit tráva. Není se čemu divit. Vždyť vchod máme hned vedle čtverkové hospody. V přízemí jsou kancly šmejdů – pojišťováků a lichvářů. Je mi smutno, když vidím postarší manželský pár vycházet z jedněch takových dveří.
Následují zamřížované vrata pro obyvatele komunálek. Ty jsou dvě nebo tři (patra). Nevím, kdo bydlí nad námi, ale tipl bych to na nějakého kopáče. Nechápu, jak může měšťák nanosit tolik hlíny do baráku. Vždyť to nemám šanci udělat, ani po přehazování kompostu a hnoje u nás na vsi.
To “nejlepší” na konec. Kuchyně. Kuchyně pro mě vždy byla něco jako malá svatyně. Ale, jak může být mladý člověk takové hovado to nikdy nepochopím. Co třeba trochu ohleduplnosti? Na špinavé hrnce a pánve v dřezu jsem si dokázal zvyknout. ALE! Po čtrnácti dnech nemoci slečny uklízečky, kdy někteří (nebudu ukazovat prstem) uličníci místo vynášení vlastního koše do dvora, všechen bordel sypou do přetékajícího se koše v kuchyni, je mi blivno! Tlející kusy zbytků masa či zeleniny jen stěží přebíjí mrazivý chlad z nonstop otevřeného okna.
A lednice! Ta je striktně rozparcelována. Nedej Bůh, abyste svůj tovar položili na území cizince. Bude bez milosti v lepším případě přesunut a v horším zabaven a sněden. I to se nám bohužel už stalo a skvělá babiččina pomazánka byla ta tam.
Poučeni z předchozích nezdarů jsme se rozhodli využít ročního období a ne příliš těsnícího okna jako provizorní lednici. Bohužel se tam vše nevleze, ale i tak slouží nadmíru dobře. Jen se bojím až přijde jaro.
Ne, nestěžuji si. Jen objevuji a vlastně si i užívám a zažívám dosud nepoznané. Mám to tam vlastně moc rád a pravděpodobně jsme lepší startovní bydlení sehnat nemohli. Bydlíme v centru a za peníze lepší než bychom platili kolejím.
Navíc občasné prohození jednoho dvou slov nebo alespoň letmého úsměvu s některým ze spolubydlících tento způsob života ospravedlňuje.
Tak snad tam alespoň do léta vydržíme.
Napište do komentářů, zda se vám dnešní článek líbil a zda máte také nějakou zajímavou zkušenost s bydlením.
Matouš
P.S. Proč Švédská Trojka? Budete se divit, ale jde o ulici a číslo domy, na které se tento cirkus odehrává.