Měla to být normální běžná hodina literatury. Přečíst životopis pár autorů, nějaká ukázka z díla, zápis, nějaké cvičení v pracovním sešitě, možná poslech nebo krátká videoukázka. Ale naše milá paní profesorka se rozhodla jinak.
A tak jsme tvořili dadaistickou báseň nebo text. Po rozdělení do skupinek, což bývá většinou problém v důsledku nesnášenlivosti některých jedinců, jsme zjistili co se po nás vlastně chce. Zadání znělo jednoduše. Z košíčků si vylosovat určitý počet slov a slova poté poskládat do rádoby smysluplného textu. Právě tímto způsobem totiž dadaisté tvořili svá velmi zajímavá, leč nepochopitelná díla.
Ten den nebyl zrovna pozitivní, po testu z dějepisu jsme všichni mysleli černě. A i když jsme slova losovali, často vycházela zajímavá temná spojení. Jako první dvě slova jsem se spolusedící vylosovala: VELKÉ problémy. Třetí slovo bylo: podléhají žalobě. A po nějakém čase: školství? a Nedaří se. Potom se nemůžeme divit, že se nálada velmi pozvedla, protože i ostatní skupinky měly velmi pozitivní texty. No asi jako v pondělí, že?
Ale účel paní profesorky byl jasný. Vytvořit zajímavou hodinu, abychom si směr dadaismus dobře zapamatovali. A to se jí myslím podařilo. Možná si teď budu dadaismus spojovat s velkými problémy (které byly v textu napsány největším písmem), nebo možná se školstvím, které se nedaří. Ale budu si pamatovat, že ti dadaisté měli opravdu originální způsob tvoření a vytvořili často věci, kterým sami nerozuměli. Asi jako my.