Připadat si alespoň na chvíli jako princezna je snem každé ženy a většinou si ho plní při svatbě. Ještě před tím ji ale čeká žádost o ruku a zásnubní prsten. Kde se tato tradice vzala?
Kruh věčnosti
Zásnubní prsten je jakýmsi symbolem, že si dva lidé slíbili společný život a oba se na něj těší. Nosí ho žena zpravidla na prsteníčku levé ruky od zásnub až do svatby. Oddělené prsteny pro zásnuby a svatbu se používají od 16. století, do té doby se používal jen jeden. V současné době je oblíbený zásnubní prsten s briliantem v kombinaci se zlatem nebo platinou, tradice ale vznikla mnohem dříve, než lidé uměli zpracovávat drahé kovy. První zásnubní prsteny ve starověkém Egyptě splétali z rákosí do tvaru kroužků. Právě kruh má symbolizovat věčnost, protože nemá začátek ani konec. Rákosí však dlouho nevydrželo, proto se později začaly prsteny vyrábět z kůže, kostí a slonoviny. Staří Římané si uměli poradit i se zlatem a železem, jejich ženy tak měly prsteny dva. Železný či kamenný na doma a domácí práce a zlatý, s vyrytými vzkazy, pak na veřejnosti.
Příslib sňatku
Od devátého století už zásnubní prsteny byly považovány za šperky. Začátkem 13. století vydal papež Innocent III. nařízení ohledně období od zásnub do samotné svatby a rázem se obliba zásnubních prstenů zvýšila, byly totiž symbolem budoucího sňatku. Dnešní podobu získaly prsteny v 19. století. Obliba diamantů pak s objevem diamantových dolů v Africe a diamantové šperky se obdrží na pomyslném žebříčku popularity na vrchních příčkách. Prsten by měl být originální a vyjadřovat lásku muže a jeho odhodlání vstoupit do společného svazku. Výroba prstenů na zakázku je pak skvělou možností, jak zásnubní i snubní prsten sladit a moci je nosit současně. Ženy mívají k zásnubnímu prstenu vztah a ani po svatbě se jej nechtějí vzdát, je proto dobré, když spolu se snubním prstenem ladí.
Zásnuby i svatba samotná jsou momentem, na který si chceme všichni pamatovat. Milou připomínkou těchto okamžiků jsou právě prsteny.
