Lidská řeč není výjimečná už jen díky tomu, že existuje, jak nás mylně vyučují od mala. Naopak, dorozumívat se mezi sebou musí každá bytost a už pramálo záleží na tom, zda je to mluvení, telepatie, vibrace, kdákání nebo mručení. Zkrátka jde o nutnou komunikaci mezi jednotlivými druhy těchto bytostí. Co se však ukazuje býti výjimečným, je možnost adaptovat se do jiného jazykového prostředí, aniž by došlo k naprostému nepochopení jedince, což v přírodě nastává téměř automaticky.
Ukázkou může být situace, kdy Američan navštíví Čínu. Bez znalosti čínštiny, nebo z druhé strany angličtiny, se nepohne ani jeden z místa, pokud nyní nepočítáme klasické dorozumívání se rukama, nohama. Avšak naučí-li se jeden z nich řeč toho druhého, je vyhráno a už není rozdíl mezi absolutní propastí jazyků. Ale…
Podíváme-li se na případ z říše zvířat, je jasná odpověď na následující otázku. Je schopen se králíček naučit vlčí řeč, aby se mohl s vlky spřáhnout, díky čemuž nebude snězen? Víme, že to nejde. Samozřejmě, nemluvím o telepatických a empatických schopnost mezi druhy. To se dostáváme do samozřejmých a přírodně daných zákonů, kde každé zvíře má hranice svého světa o nichž přirozeně ví a stane-li se, že jiný tvor, který by za normálních okolností byl potravou, se do tohoto světa dostane za extrémních a nepředpokládaných událostí, prolnou se tyto světy v mírovém a poklidném duchu, a pak je můžeme vidět v novinách či na sociálních sítích, jako kočka hrající si s veverkou, krokodýl ustupující kočce, tygři či lvi objímající člověka. Nicméně, řeč samotná zůstává stejná ( čest papouškům a jiným druhům ptáků, jelikož jsou šikovní ).
Stačí se tedy jen podívat z maličko jiného úhlu, než jak jsme učeni a mnohdy objevíme netušené a nečekané souvislosti a objevy, pro které je třeba si sami sebe vážit.
Michal Černý
www.labyrin9.cz