Jistě každý to jednou zažil, okamžiky na které neradi vzpomínáme, a pokud možno, nejraději bychom je smazali z povrchu zemského. Ovšem, co když věci, co se dějí kolem nás, nám chtějí něco sdělit. Třeba chcou, abychom se příště zachovali jinak a k celé situaci se postavili čelem, nikoliv zády?
Na úplné dno, se může dostat kdokoliv, aniž by to souviselo s věkem. I dítě, může mít “pocit”, že se věci dějí způsobem, pro něj neznámým a neobvyklím. Ztráta velmi blízké osoby v nás může poznamenat psychické problémy, po zbytek našeho života, hlavně pokud se jedná o smrt rodičů. Pokud umře dítěti matka, či otec, v jeho očích se zjeví strach,veliká bolest, zrada- nedokáže pochopit, proč jeho maminka, či tatínek je tu nechávají samotné.
Každý ovšem zažil svoje “dno”. Ať už se to týkalo ztráty člena rodiny, přitele,krachu manželství, ztráty práce,problémů ve škole, v rodině apod..
Nebo pocitu samoty, že člověk nikam nepatří. Onemocnění, strachu v jakékoliv podobě.
Když už zažijeme tzv. úplné dno, potřebujeme pomoc. I kdyby nám chtěla pomoci naše rodina, nejlepším řešením pro nás ovšem bude “lékařská” pomoc. Tím mám na mysli psychiatra, či psychologa. Jsou to učení, daleko více informovaní lidé, kteří ví, jak nás zbavit úzkosti, co v nás zanechala tahle špatná událost..
Rozhodně nespoléhejte na to, že se všechno nějak uděje. Nikoliv, nikdy se samo nic neudělá.. brambory se taky samy neoškrabou, tak to je i s problémy, co nás trápí!