Je to prosté, ale musím říct, že než mi to došlo, tisíckrát jsem si nabila nos a ryla držkou v zemi. Trápila jsem se, rozčilovala, hroutila se a mnohdy ani nechtěla žít. Pořád jsem se ptala proč a hledala příčinu tam venku. Když jsem už jako malá rozčilovala nad nespravedlností života, můj dědeček pronesl posvátnou větu: ,,Dcérko, nesmíš taky nadletovat nad každým ho….“
Dědečka jsem milovala, hloubku jeho jadrně prohlašovaných úctyhodných pravd jsem pochopila teprve nedávno. Určitě se někde nahoře mlátil smíchy a kroutil hlavou nad mým dlouhým vedením. Marně přemýšlím, za co ho mí rodiče vlastně pořídili, zas tak bohatí jsme tedy nebyli. O to větší má určitě radost, když vidí, že mi to konečně začalo docházet a taky se podle toho začínám řídit.
Kam soustředíte pozornost, tam to roste. No, to je tedy svatá pravda. Čím víc jsem se bála, že se něco stane a donekonečna jsem opakovala, hlavně ať se nestane tohle…., tím častěji jsem hrůzy právě obávaného typu na sebe přivolávala jak bumerang. Energie zhmotněných myšlenek je nebezpečná. Opravdu už jsme o tom přesvědčená.
Je důležité nesoustředit se na boj ale na změnu. A to na změnu vlastní. Takže pokud nám něco vadí, hlavně s tím nebojujme a neposilujme v sobě agresivitu, strach anebo úzkost. Když se ohlédnu za léty mých nesmyslných bojů, válím se dnes smíchy jako dědeček. Další naší obranou bývá útěk, i o tom něco vím. Je to taky houby platné. Pokaždé Vás to dožene, i když utečete na druhý konec světa. Všechno musíte přijmout a pak to změnit. No, tak to se lehce řekne, že. Vidím to takto:
Vadí li mi zabíjení zvířat, tak je alespoň prostě nejím. Nechci li, aby hořel prales kvůli pěstování palmového oleje, nekupuju výrobky s jeho obsahem. Bude li nás víc a klesne poptávka, nebude důvod nabízet…. Musí to ale udělat každý, jeden po druhém. Funguje to jako domino a pak to jednou prostě spadne. Větu co já s tím tak asi můžu udělat, je třeba vyslovovat nikoliv s beznadějí, ale s pořádným otazníkem a okamžitě hledat odpověď. Každý malý čin je totiž základem pro čin další a opět jsme u domina. Podobné přitahuje podobné.
Pokud ráno vyjdete z domu a budete se usmívat, nejenom, že se na Vás budou dívat jako na idiota, protože všichni kolem se přece mračí, ale také vám to lidé občas oplatí. A pokud chodíte například stejnou cestou, začnou si na Vás zvykat, začnou Vás vyhledávat, těšit se na Vás a začnou se také usmívat. Jen Vás nesmí odradit ta spousta idiotů, která se rozhodla tvářit naštvaně. To je jejich problém, tak ho za ně neřešte. Máte určitě dost co dělat s těmi svými. Opět slyším svého dědečka:,,Nic nemět a eště smutnej byt, to by ani Pánbu nechtěl.“ Moudrý to byl muž.
Síla tolik zatracovaného a zesměšňovaného pozitivního myšlení ale prostě funguje. Jen se nic nesmí přehánět. Pokud máte exekutora u dveří a vy se usmíváte jako debil, protože přece pozitivně myslíte a čekáte, že Vás někdo zachrání, znamená to, že jste nic nepochopil. Na všem se musí pracovat. Takže zde pomůže další dědečkovo moudro: ,,Hlavně se nepos…“
Takže ať je problém sebevětší, exekutor neexekutor, vždycky se dá začít znovu a vždycky je řešení. Pokud jste včera řídili firmu a dnes jdete vykládat balíky z vagonu na nádraží, abyste si za co měli koupit rohlík, je to nový začátek. Vyčistíte si hlavu a posílíte fyzičku. Na všem se dá najít pozitivum. Je důležité vidět poloplnou sklenici místo té poloprázdné. Nemá cenu se zalamovat.
Víte, jak to totiž dopadne? Všichni umřeme. J To je jediná pravda, na které se shodneme všichni. A ať věříte či nevěříte, zda to tím končí nebo začíná, znepříjemňovat si dnešek starostmi, když vím, že tu zítra nemusím být, mi dnes už připadá padlé na hlavu.
Vážím si toho, že se ráno vzbudím, že mám dvě zdravé ruce a zdravé nohy. Mám co jíst a kde hlavu složit. Za to, že není válka, alespoň tady. Doplňte si sem vše, co tu chcete mít, pokud bych začala vypisovat svoje vděčnosti, nestačí mi na to zbytek mého života a to tu míním být zatraceně dlouho.
Podobné přitahuje podobné, a jakmile začnete soustředit svoji pozornost tam, kde Vás to těší a baví a myslet na to, co byste opravdu chtěli, začnou se Vám dít v životě podivuhodné věci. Začnete potkávat lidi, se kterými si rozumíte, také začnete dostávat nabídky, které se Vám budou hodit do života.
Pokud něco chcete dělat, tak to prostě dělejte. Dělejte to klidně zdarma a pokud to budete dělat dobře, s láskou a nadšením, která z Vás bude tryskat na dálku, najde se někdo, kdo to ocení a kdo Vám za to velmi rád zaplatí. Opět nezapomeňte na to, že musíte z něčeho žít. Takže ráno skládám ty balíky a odpoledne a večer rozdávám polévku chudým. Pokud u pozitivního myšlení nebudu opravdu myslet, budu totiž v řadě na polévku stát já. J
Děkuji za všechno dědečku, miluju tě a už se na tebe těším J