V jedné ohradě blízko lesa žil jeden krásný černý koník, který se jmenoval Havran. A ten koník nikoho neposlouchal, dělal si, co se mu zachtělo. Lidé, co bydleli nedaleko v domečku a byli jeho majitelé, se na koníka pořád jenom zlobili.
Jednoho dne se Havran rozhodl, že opět uteče, ale tentokrát někam dál, protože ho nebavilo být pořád sám zavřený v ohradě. Časně ráno se vydal na cestu lesem. Ze začátku nikoho nepotkal, ale později se začal míjet s lesní zvěří, která si ho nevšímala. Všechna zvířata dělala, jako že ho nevidí. Proč? Protože ve skutečnosti Havrana dobře znala. Každý den ho pozorovala, jak trápí své majitele. Když se Havran dal do řeči se starou liškou, dozvěděl se, že zvířata ho znají, že ho pomlouvají a nemají ho rády. Liška mu proto poradila, aby své chování změnil. Havranovi se ale na svém chování nezdálo nic divné. Myslel si, že se chová jako každý druhý. Pokračoval lesem dál, ale to už byl skoro večer a začínalo se stmívat.
Havran se radoval, že je volný, že si může dělat to, co chce, nemusí přece nikoho poslouchat. Ale večer v noci ho ta radost brzy přešla. Když usínal, jako by slyšel hlasy: „neváží si lidí, myslí si, jaký je to hrdina…“ Havran se bál i oči otevřít a nakonec usnul. Ale ani tak před svým svědomím neutekl. Nezdály se mu totiž hezké sny. Zdálo se mu, jak ho v lese chytla strašidla a nechtěla ho pustit. Když se Havran probudil, byl vystrašený víc než dost. Byla to jeho nejhorší noc, co kdy zažil.
Proto se rozhodl, že se vrátí zpátky do ohrady ke svým majitelům a bude jim dělat jen samou radost a to proto, že už nikdy nechtěl zažít tak škaredou noc. Majitelé si nejdřív mysleli, že se to vůbec nevrátil Havran, ale úplně jiný kůň. Když viděli, jak se Havran chová, nevěřili svým očím a ještě dlouho žasli. Havran na sobě nechal vozit děti, nechal se pohladit, vyhřebelcovat, neodporoval a byl poslušný. Z ohrady už nikdy neutekl, protože si uvědomil, jak se má vlastně u svých „páníčků“ dokonale. Zvířata v lese si z něj vzala příklad a všude byla slyšet samá chvála na samotného Havrana. A pokud Havran už nikdy neutekl, tak pobíhá po ohradě ještě dnes.