Ukrajinsko-ruský konflikt ukázal obrázek toho, o čem odborníci již dlouho mluvili. Západní politici tomu však nevěnovali dostatečnou pozornost. Ruský imperialismus je zpět na vzestupu.
První varování západu přišlo v roce 2008. Rusové provedli invazi do Gruzie v době, kdy země nabírala prozápadní směr, dokonce její prezident Saakašvili měl za svůj cíl dostat zemi do EU a NATO. Rusko však jasně ukázalo, že nepřipustí, aby se k Pobaltí přidal do těchto západních struktur jeho další soused. Západ tehdy reagoval pomalu, ruskou invazi v té době nejspíš nemohl čekat, navíc sám bojoval s ekonomickou krizí. Bylo to varování, které mělo dát Západu jasný vzkaz, že Rusko chce být opět velmocí a bude svým sousedním státům bránit ve vstupu do struktur EU a NATO. Podobný scénář s ještě horším koncem sledujeme nyní na Ukrajině. EU považovala Ruskou federaci za svého ekonomického a časem možná i politického partnera. Putinovy plány však byly od začátku zcela jiné, Evropská unie a NATO jsou v Rusku označovány jako protivníci.
Teď následuje jiný, a přitom tak podobný příběh. Ukrajina se začíná profilovat prozápadně, odstupuje vláda inklinující k Rusku i s prezidentem Janukovyčem, který pod ruským tlakem couvnul od podpisu asociační smlouvy s EU, kterou si většina ukrajinského lidu žádala. Následuje ruská intervence na Krymu s neoznačenými vojáky, kteří mají chránit ruské obyvatelstvo. Po referendu, které probíhalo v nesouladu s mezinárodním právem a s ruskými vojáky v zádech, je rozhodnuto o připojení Krymu k Ruské federaci, navzdory všem podepsaným smlouvám a dohodám. Po nejdelším období v historii je přerušen mír na starém kontinentu. Ruská agrese však zdaleka nekončí, pokračuje na východě Ukrajiny. Přítomnost ruských vojáků na území cizího státu je zcela zřejmá. Evropská unie uvaluje na Rusko sankce, které podle politiků nemají účel. Ceny v Rusku však ukazují opak, přichází výrazné zdražení a nejsou peníze na vylepšení armády, do které v předchozích letech Rusko investovalo velké prostředky. Naopak členské státy NATO nedodržující povinné odvody do armády. Západ musí investovat do svých armád, musí ukázat Rusku, že pokud se rozhodne bojovat, bude to mít těžké. Pokud Ukrajina přijde o Krym a východ své země, bude to po prvním varování v Gruzii tentokrát ruská facka Západu na Ukrajině. Západ musí chránit své možné budoucí partnery, i když jej to pro něj bude drahé a jeho politici budou muset vysvětlit svým voličům, že Západ má ve dveřích protivníka, proti kterému je třeba konat. Proberme se ze snu o bezpečné a svobodné Evropě bez dostatečných nákladů na obranu a omezme svou energetickou závislost na Rusku včas.