Život

Sociální síť, síť, která nás všechny spojuje aniž bychom si to uvědomovali… Lze dík ní páchat zlo, šikanu, sledovat ostatní, ale na druhou stranu se můžete spojit s přáteli, kteří jsou daleko a především je to jedno z nejrychlejších médií, přes které se k nám dostane informace celkem v krátké době…. Díky tomu, že můj přítel sdílel odkaz o malém chlapci, pro kterého se hledal vhodný dárce kostní dřeně, mě to donutilo více přemýšlet o této problematice. Bylo to pro mě více intenzivní než jsem byla zvyklá, když jsem tyto zprávy poslouchala v televizi, až tady mi došlo, jak moc je to pro mě osobní záležitost…. Ztratila jsem už hodně blízkých lidí, kteří museli opustit tento svět nepřipravení a hodně mladí…. a proč? Byli pouze na špatném místě ve špatnou dobu a zaplatili za to životem. Ten kdo neztratil blízkého člověka nepochopí tu nekonečnou bolest, která vás provází po celou dobu vašeho života. Slycháte od ostatních, že život jde dál a  že časem se  vše zahojí, není to pravda!!! Sice žijete dál a možná už nepláčete denně, bolest není již tak prudká a ostrá, ale nikdy nezmizí. Udělali by jste všechno proto aby se to nestalo, vyčítáte si poslední chvilky, o kterých kdyby jste jen tušili, že budou poslední, tak by jste se zachovali jinak, řekli jim jak moc je milujete, omluvili se za veškeré neshody a hlavně se snažili být co nejvíc s nimi a pokud by ten osudný den nešel odehnat, dokázali bychom jim, že na to nejsou sami… Bohužel, tohle vše zjistíte až když opravdu někoho ztratíte….

Kdyz jsem se dívala na obrázek malého kluka, kterému v očích svítí plamínek  naděje, došlo mi, jakou šanci  držíme ve svých rukou. Někdo z nás má v rukou jeho život. Naše rozhodnutí je jako hodiny, které buď natáhneme aby tikaly v podobě jeho srdíčka nebo je zastavíme díky našemu nezájmu nebo nevědomosti a  tím ukončíme jeho život.
Pracuji ve zdravotnictví, a proto znám možnosti darcovství kostní dřeně a i jeho rizika, ano je to nepříjemné a ano asi je to i bolestivé, ale člověk je schopen snášet fyzickou bolest lépe než tu psychickou a myslím, že pár nepříjemných dní se snese snáz, když víme, že jsme darovali někomu šanci na život, proto jsem se rozhodla přihlásit se do registru dárců kostní dřeně. Stát se dárcem může jen zdravý člověk. Dlouho jsem  přemýšlela, jak přesvědčit někoho dalšího, aby do toho šel se mnou,  protože nikdy nebude dostatečný počet dárců pro všechny ty, kteří se strachem čekají, zda se objeví včas šance, než se zastaví hodiny určující jejich dobu života…ale nakonec jsem nikoho nepřesvědčovala, protože toto rozhodnutí musí udělat každý sám podle svého uvážení a hlavně dle  svědomí.