Posunutí začátku školního vyučování mi až tak nejde na rozum. Mám pocit, že nemyslíme komplexně a nevnímáme souvislosti. A taky hodně ustupujeme. Už je tady zase zaměření na lepší ,,výkon“. Děti ze základky mají chodit do školy na 9 hod, středoškoláci na 10 hod a vysokoškoláci na 11 hod.

Otevřu zase další úhly pohledu a položím otázky.

Experti vyvíjí nátlak na naše školy, aby se začalo s výukou až v 9 hodin. Prý to může být revoluční novinka. Školáci budou ráno delší dobu vylehávat v posteli. Vědecké kapacity neustále stupňují doporučení, aby výuka startovala úderem deváté hodiny.

Brzké vstávání není podle spousty odborníků ideální pro mozkovou aktivitu, ani pro celkový životní styl mládeže. Poměr delší spánek bude mít lepší vliv na výkon…

Kdo je bude vodit do školy?

Myslím, že své děti ráno stejně budou muset rodiče vzbudit a odvést do družiny, spousta z nich chodí ráno do práce a malé děti nemohou jezdit přes město sami. Mine se to tedy účinkem.

Odpoledne budou děti unavenější na vypracování úkolů. Už tak se jim do nich odpoledne nechce… A budou dělat úkoly před volnočasovými aktivitami nebo po nich?

Kdy do kroužků?

Do kroužků budou chodit později, anebo vůbec? Vejde se to do časového harmonogramu? Dokážeme si to uvědomit, představit a spočítat?

Kdy budou partneři budovat svůj vztah?

Děti, které ale budou déle spát, půjdou také večer spát později. Navíc je spousta studií na to, že spánek před půlnocí je nejkvalitnější. I já to na sobě poznám. Děti ale o tento kvalitní spánek poněkud ošidíme.

Rodiče už nebudou mít ani chvilku pro sebe. Už vidím jak večer, až konečně padnou děti do postele, padnou i rodiče. Partnerský život půjde od deseti k pěti. Možná nám klesne porodnost, ale stoupne rozvodovost…

Kdy si naše děti budou hrát?

Obzvláště v zimních měsících je brzy tma, pobyt venku asi tedy nebude možný. Po tmě už je samotné ven rodiče nebudou chtít pustit a na to, aby s nimi šli později ven, už možná nezbude čas.

Soudím to podle sebe. Čím později ráno vstanu, tím méně toho stihnu. Čím později jdu spát, tím jsem ráno unavenější, i když se snažím spát déle. To je to pak ještě horší. Spánek před půlnocí mě dobije ze všeho nejvíc a je naprosto nenahraditelný.

U skřivanů by ale hodinový posun v jejich potřebách neměl hrát dle zmíněných expertů žádnou negativní roli.

Vážně? A tak co jsem tedy já?

Ne všechno, co přetrvává po staletí, je špatné.

Vstávalo se s ranním rozbřeskem a chodilo spát, jakmile byla tma. Muselo se toho hodně stihnout a svíčky a petrolejky byly drahé. Denní světlo je také k očím nejšetrnější. Naslouchali jsme biorytmům a byli jsme spjati s přírodou. V zimě jsme více odpočívali a v létě byli více aktivní. Energie slunce nás nabíjela.

Myslíte, že tomu chybí logika?

Protože si můžeme zaplatit žárovku, budeme plýtvat, přepínat tělo a vytvářet si vlastní pravidla a zadělávat na nemoci?

Mám trošku pocit, že ze samé obavy o naše malé miláčky, utaháme sami sebe. Chceme, aby se měli, lépe a neustále jim ustupujeme. Dáváme jim to, co jsme sami neměli.

Pak se ale divíme, co nám z těch dětiček roste. Chybí jim disciplína a úcta. Mají pocit, že se vše točí jen kolem nich. Neumí se o sebe postarat. Jsou nespolehlivé. Mají vysoké nároky, ale minimálně vyvinují úsilí na splnění svých požadavků. Mají vysoké sebevědomí, ale občas tak trochu neúměrně k jejich schopnostem.

To slýcháme na třídních schůzkách přece hodně často.

No máme, co jsme si vychovali. Tak si nestěžujme.

Moc bych si přála, aby se jednou tak ohleduplně a láskyplně ve stáří oni starali o nás.

Myslíte, že toto neustálé ustupování je to naučí?