Proč se hermeticky uzavíráme před světem; nejsme xenofobové, jen milujeme klídek. Češi patří k národům, které věnují nejvíc peněz na charitu, na pomoc svým bližním, když je nikdo nenutí rozličnými kvótami; xenofobie je jen pud sebezáchovy a přirozený strach z islamistů.

Jsme možná alibisté jako tří císaři na návrší nad Slavkovem, kteří bez újmy sledovali bitvu svých armád. Rusko-rakouské síly ztratily přibližně 15 000 mužů bylo zabito či zraněno a dalších zhruba 12 000 bylo zajato. Francouzi přišli o 1389 mrtvých, 7260 raněných a několik set zajatých… Napoleon vyhrál a na slavkovském  zámku podepsal příměří, aniž by se zapotil…

Svět je však dnes úplně jiný, přesto lidé ve své podstatě zůstali stejní, byť ti v Německu, Francii, Nizozemsku či Belgii a USA si už zvykli na své spoluobčany z druhé ruky, co mají vášnivější povahy a příliš nedbají na dobré vychování, na manýry, jež se postupně začaly dostávat i k nám. Přesto pořád lpíme na svých hodnotách, které jsme si vytvořili mravenčím úsilím. Nejsme lakomí, téměř dvě třetiny Čechů přispívají ročně na dobročinné účely do pěti set korun, jednorázový příspěvek je pak ve dvou třetinách případů maximálně sto korun. Aniž bychom se zapotili…

Další vzdělanecká běženecká sorta na cestě před africkým zlem…

Pokud už se Češi rozhodnou přispět na dobrou věc, hrají v tom roli emoce a lidská solidarita. Tradiční Adventní koncerty pořádá Česká televize již pětadvacet let. Letos sbírka, která doposud rozdělila 170 milionů korun, podpoří již stou neziskovou organizací. Adventní koncerty 2015 nabídnou jedinečné hudební zážitky z prostředí Břevnovského kláštera, Lorety, vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla a chrámu sv. Mikuláše. Letošní zahajovací koncert přinesl do veřejné sbírky 1 162 698 korun, tedy o tři sta tisíc korun více než zahajovací koncert loňský. Vyšší byla i divácká sledovanost.

Jsme prostě národ, který nejvíc dává na postižené lidi přírodními katastrofami, handicapované, na děti; přispíváme hlavně během adventních koncertů či vánočních sbírek. Jde o sumu na dobročinnost, přesahující desítky milionů ročně. Zásadní je pro ale běžné Čechy dobrovolnost, pokud přijde na řadu euro nařizování a vydírání formou kvót, je z toho marnost nad marnost a zase jen marnost… EU se oddala islámu; chová se jako zrádce křesťanské Evropy…?

V případě politiků ve vysokých funkcích jsou finanční příspěvky na charitu efektivní pouze když má tato “dobrosrdečnost” pragmatický efekt; zdarma ani politik nehrabe, od plného koryta ho neodeženeš ani když mlaská; žijí prostě mimo realitu, nikdy je neuvidíte v situacích, kdy jde o kůži, resp. na demonstracích v ulicích měst, a když tak s ochrankou a speciálními bezpečnostními opatřeními. Vše jsou schopni zvládat jako tři císařové, co na koních a bez úhony sledovali z návrší nad Slavkovem bitvu svých armád. Takovým císařem je třeba ministra vnitra ČR Chovanec, který v duchu rčení, že z cizího krev neteče, učiní vše, aby k nám přišlo co nejmíň běženců.

Už ti, kteří se přes naše území jen mihli, stáli Česko zatím skoro čtvrt miliardy korun – ubytovací kapacity, pohotovost celníků, vojáků a policistů, stravování, zdravotní kontroly, oblečení, eventuálně vyřizování azylových formalit. Samozřejmě, že zmíněné peníze šly z kapes daňových poplatníků, nezřídka, bohužel, i ze sbírek občanské dobročinnosti, určené původně na úplně něco jiného; důchodcům pár desítek korun, dětem umělohmotné vršky… Ve Střední Evropě nejsme zvyklí na cizince, jichž u nás žije jen asi půl milionu, aby svou prací zaplnili posty, o které není mezi Čechy zájem; kvůli nezajímavé manuální práci či z nedostatku kvalifikace. Spasit Schengen je jako věřit v muslimský ráj s dvaasedmdesáti černookými pannami, řekami plnými mléka, medu a vína…

Máš pravdu, Benjamine, to jsme ještě netušili, když jsme se setkávali na Klubu autorů literatury faktu v Praze…

Jsme prostě většinový národ hovniválů, co si celý život valí tu svoji kuličku, ne vždy humusu, ale obrazně řečeno svého bydla a životního prostoru. Nejsme xenofobní, ale jen zhýčkaní tím, že jsme nikdy neměli složité životní podmínky, přestože neustále nadáváme na totalitu a války, jež se nám však vyhýbali především naší vyčůraností. Ruku na srdce; bylo ve světě spousta horších totalit a válek, které se přes nás jen přehnaly a likvidační efekt zanechaly až jiným zemím. Za Hitlera jsme měli navzdory statečnému odboji i zvláštní ochranu díky českým zbrojařským závodům, co produkovaly zbraně pro nacismus, za což nám to v posledních dnech války Spojenci svými nálety pěkně spočítali. Ráno vstane, opáše se dynamitem a odpálí na pomníku Rudoarmějců…?

Odmítnutím ekonomického obchodu USA zvaného Marshallův plán jsem se poté ocitli ve studené válce na straně Východu a po hajlování jsme převzali ruskou častušku, za což jsme si zase vysloužili plíživou kontrarevoluci a okupaci pěti armád Varšavské smlouvy, čímž jsme však nedopadli tak tragicky jako jiné země, které okupovaly po svých invazích USA. No a dnes se nám nevyplácí submisivita vůči EU a NATO, třebas pražská kavárna tvrdí opak, navíc přidá, že musíme běžencům otevírat svá srdce, jelikož za ně budeme brzy děkovat; asi jako právě v Německu, kde se kancléřská korouhvička Merkelová může zbláznit ze svého panického lavírování v duchu rčení, že jen hlupák nemění názor. Napřed zapřela jako apoštol Petr svého učitele Ježíše Krista, když odsoudila multikulturalismus, aby vzápětí pozvala běžence do Německa navázaná na provázky jako loutka Spojených států… Kolik 21. srpnů již bylo ve světě, aneb Není okupace jako okupace?

Záchrana Řecka; kancléřka Merkelová podpírá slavnou svatyni na Akropoli místo vrácení Řekům poválečných reparací…

Čeští politici si však drží svoji štábní kulturu Napoleona od Slavkova, a ze závětří tvrdí, že chrání svůj národ, přičemž jako každý egoista myslí v první řadě jen sami na sebe za cizí prachy. Jde o předvolební kampaň populistů, proto si začali stavět své domy v chráněných čtvrtích, místo panelákových bytových družstev mají kolem svých obydlí kamenné zdi, přes které se dá dostat jen přes speciální vrátnice, na nichž vám za nemalý peníz zařídili cokoli, včetně ostrahy. A tak si v Česku žijeme na vlastních písečcích, které jsme si zvelebili k obrazu svému. A nedej Bože, aby k nám pronikl nežádaný problémový element. Na to přece máme zase jiné služby, aby to s nimi vyřídili za nás.

Není to však jen z jejich hlav, stejně tak to funguje rovněž u západních horních deseti tisíc politických hochštaplerů, Spojenými státy a Německem počínaje, přes Francii, Nizozemsko, Belgii, Velkou Británií a Švédskem konče. Česko je malý státeček, co nikdy neprahl po gastarbeitrech a z toho vyplynulo, že jsme pořád s netendenčními odchylkami sami sebou, co tvrdohlavě považují svůj stát za svoji, resp. “naši” zemi. Nemuseli jsme si vozit otroky z Afriky… Evropa praská ve švech z afrických utečenců; kdo však Afriku zbídačil, nehne prstem a má svatozář

Jsme možná pohodlní a zlenošilí, ale máme v tomto ohledu daleko k Německu, co si pro špinavou práci smluvně najalo mj. i Turky… Zhýčkaní Němci si v 60. letech povolali gastarbeitery z Turecka, dnes chtějí nové otroky?

Švédsko má nezvyklé důvody pro přijímání běženců; na jedné straně jedinečné sociální výhody, jinými zeměmi nedostižné. K tomu je však třeba připočíst stresový život, což má vliv na velmi příznivý vztah k přistěhovalcům, jakoby hledali spřízněné osoby, s nimiž by se o své trauma podělili. Skandinávie je podle celosvětových výzkumů veřejného mínění územím nejspokojenějších obyvatel Evropy. Přesto ani ve Švédsku, Finsku, Norsku či Dánsku nemají nouzi o vraždy a hlavně sebevraždy. Důvod? Skandinávci přes svoje silné sociální výhody mají jeden zásadní problém – těžko se vyrovnávají se změnami ročních období, tedy hlavně s obdobím na rozmezí astronomických a tzv. bílých nocí. Sebevraždy a vraždy nejšťastnějších Evropanů

Na Vánoce ve Švédsku nejvyšší počet sebevražd, protože k všeobecné depresivnosti těchto tradičních křesťanských svátků se přidává ještě fakt, že je tady už od tří hodin odpoledne tma. S podivným šerem usínáte, se stejným šerem se probouzíte. Den co den, noc co noc, pořád to samé. Část Švédska leží za polárním kruhem, proto zde zhruba dva měsíce v roce slunce vůbec nezapadá a dva měsíce vůbec nevychází. Den trvá téměř nepřetržitě, ještě před půlnocí je světlo a pak se začne stmívat. Jen na pár hodin se mírně zešeří a obloha se zbarví do roztodivných barev, ale ve tři hodiny ráno už se zase rozednívá. Třeba i proto má Švédsko největší spotřebu svíček na osobu na světě; V království si tak sáhnou na život v průměru čtyři osoby denně.

„Během slunovratu jako bychom ožili. Sotva vysvitne sluníčko, scházíme se na chodbách, na ulicích a oslavujeme. Do té doby jsme se v zachmuřené polotmě jen míjeli, každý sám v sobě zahloubaný,“ říká Iriis Hälli, výtvarnice z Helsinek, u níž jsem prožil nekonečnou bílou noc. Běženci si to zatím neuvědomují, nejsou ve Skandinávii tak dlouho, aby na své psychice pocítili trauma “období divných a bezesných nocí”… http://www.rukojmi.cz/clanky/567-svedsko-je-v-poctu-prijatych-azylantu-na-10-000-obyvatel-jeste-preplnenejsi-nez-nemecko

Čekal jsem na ten okamžik netrpělivě, ale s jistotou, že brzy nadejde. A stalo se; novinářský floutek a exhibicionista Petr Zídek se ztrapnil v LN na celé čáře, když nedávno reagoval na tvrdý postoj prezidenta Zeman, jenž řekl: „Někdy se říká, že naši občané po únoru 48 a srpnu 68 rovněž emigrovali, ale to byli zpravidla političtí uprchlíci a kromě toho emigrovali pouze do Evropy. Nevím o nikom, kdo by emigroval do Afriky.“

Zídek perlil; prý prezidentovo tvrzení je údajně mimoběžné s realitou; Čechy, kteří prchali před nacisty do Afriky se to prý jen hemžilo: Do Maroka odešel a v Casablance až do své smrti působil „textilní Baťa“ Jan Nehera (1899-1958). Do Maroka, které tehdy bylo francouzským protektorátem, odešla i dcera prvorepublikového premiéra Františka Udržala Libuše Morávková-Udržalová s celou rodinou. V Západní Africe po únoru 1948 zůstal malíř Zbyněk Štolovský (1909-1956), který žil postupně v Senegalu, Mali, Nigeru a Dahomé (dnes Benin).

Ano, milé Evropanky, už se těšíme, jak si zašpásujem…

Do Kamerunu odešel významný publicista a pozdější francouzský spisovatel Jan Kolár (1923-1979).Do Etiopie emigroval významný meziválečný diplomat Ferdinand Veverka (1887-1981), mimo jiné bývalý vyslanec v USA (1928-1936), Rumunsku (1921-1924) či Rakousku (1936-1937). V Etiopii, kde pracoval Veverka ve službách císaře Hailé Selassiého, mezi zdejší české emigranty se v roce 1957 zapojil např. generál Karel J. Procházka (1905-1999), který byl po únoru 1948 velitelem Československého zpravodajského úřadu CIO.

Jak jistě pochopil i sám Zídek, v jeho výčtu českých běženců do Afriky nebyl jediný nepřizpůsobivý Čech, na rozdíl od nynějších migrantů z Afriky do Evropy. A ještě další omyl; prezident Zeman neřekl, že na černý kontinent neodešel žádný Čech, nýbrž že „neví o nikom, kdo by emigroval do Afriky.“ Slova představitele Republiky Kongo u Organizace spojených národů (UN, OSN), Serge Boreta Bokwanga…

Zídek ještě napsal: Po roce 1948 odešlo do Afriky nebo zůstalo z politických důvodů v afrických zemích mnohem více Čechů, než je dnes Afričanů v českých uprchlických táborech. Non sens; Afrika má přes 53 státy, Česko je miniaturní proti nim a je jen jednou zemí. Srovnávat jedno Česko s třiapadesáti zeměmi černého kontinentu dělá z historika spíš hysterika. Jde totiž o to, kolik šlo z kontinentu Evropy běženců na kontinent Afrika a naopak. Jenom Itálie dnes čelí od pádu tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího a povstání v Libyi v roce 2011, nebývalé vlně imigrace.

Dorazilo sem již přes 22.000 běženců. Mnoho těch, kteří směřují přes moře k jihu Itálie, však zahyne. Italská charitativní organizace Fortress odhaduje, že v letech 2006 až 2008 přišlo ve Středozemním moři o život na 3600 imigrantů. Dle dat OSN připlulo z Afriky do Itálie nezákonně za rok 2015 celkem 153 000 migrantů, což je o devět procent nižší číslo, než v roce 2014, tedy dohromady přes 300 tisíc. Středomořskou trasou se do Evropy dostávají téměř výhradně Afričané, nejčastěji ze subsaharské Afriky – Eritreje, Nigérie a Somálska…

Kolikpak, pane Zídku, je mezi těmi africkými intelektuály vědců, velvyslanců, spisovatelů či malířů, prchajících z Afriky do Evropy před válkou za zbohatnutím…?

Osudy československých občanů však byly většinou jiné, než těch “Afričanů” Zídkových. Dachau byl první koncentrák, kam poslali malíře Josefa Čapka. Zemřel těsně před koncem války v Bergen-Belsenu. Vězněni tu byli budoucí kardinálové Josef Beran a Štěpán Trochta. V ženské věznici poblíž Dachau pobývala po svém odsouzení Milada Horáková. O život přišlo v Dachau celkem 1 346 Čechů… Vladislav Vančura byl zase zastřelen v Kobylisích… Proč tito lidé neutekli z Československa před válkou do Afriky jako Zídkovi emigranti…?

Inu, je to v současnosti dosti pomýlený názor, kdy jsou lidé jako prezident Zeman uráženi, že si dovolí jako hlava Česka říct o tom, že naše vlast je přece jen naše a nikoho jiného. Kdo jiný, než představitel státu, by měl ctít jako první z vlastenců prioritu jeho spojení se svým národem…

PS: Senzační odhalení v Mladé Frontě Dnes; na titulní stránce:“Švédi tajili útoky cizinců na dívky“ není vlastně žádné odhalení pro ty kteří jsou odkázány na internet z kterého čerpají zprávy též ohledně „uprchlíků“ ze světa která oficiální media zamlčují. O takovýchto a ještě jiných případech se již ví dávno a to samé platí jak pro Anglii na kterou se podobný skandál sexuálního násilí na mladých dívkách od převážně Pakistánců zatím takto veřejně nedotekl, a též i pro naše sousední Německo kde je to již delší dobu běžné že se případy sexuálního násilí na jejich dívkách a ženách od muslimských „uprchlíků“ a jiných kriminálních deliktů běžně zamlčují a ututlávají.

Německo, které své dluhy nikdy nesplatilo, nemůže Řecko vydírat…

US Army zamítla a zakázala zbraně i auta pro dobrovolníky na pomoc květnové Praze

Drážďany – nejzbytečnější smrtící nálety nejen 2. světové války…

http://olser.blog.idnes.cz/c/392643/Muci-mucis-mucime-Al-Kajda-je-zpatky-k-cemu-deset-roku-boju.html

http://zpravy.idnes.cz/japonci-kvuli-znasilneni-14lete-divky-zatkli-americkeho-vojaka-pb9-/zahranicni.aspx?c=A080211_132834_zahranicni_ad

Vložit komentář

Komentáře