Vědomí se mu pomalu dralo do spánku. Otevřel zelenohnědé oči, jenom aby byl na krátkou chvíli oslepen lampičkou, která stála rozsvícená na nočním stolku vedle královsky velké postele, ve které ležel. Rychle oči znovu zavřel a ospale si přiložil dlaň na tvář. Chvíli počkal, pak otevřel jedno oko, poté i druhé a podíval se na své zápěstí. Stále viděl rozostřeně a světlo ho pálilo do očí, takže nedokázal přijít na to, kam malé ručičky na hodinkách jeho ruky ukazují. Nabručeně se otočil, aby se mohl podívat na pravou stranu, kde stál na nočním stolku digitální budík.
2:18
Muž si protáhl své snědě opálené tělo a tiše zavrčel. Pak se převalil zase zpět a podíval se na postel vedle sebe, jen aby mohl spatřit modré kalhoty od pyžama. Zmateně se zamračil a po několika sekundách zvedl zrak. Jeho milenka seděla v tureckém sedu, zády opřená o polštář. Její dlouhé vlnité mahagonové vlasy jí splývaly po zádech jako vodopád.
Muž si povzdechl, široce zívl, promnul si unavené oči a pak si pročistil hrdlo lehkým zabručením.
„Rubínku,“ začal omámeně, čímž si okamžitě získal její plnou pozornost. Trochu nadskočila a pak se podívala dolů na ještě napůl spícího muže. „Ou, promiň. Vzbudila jsem tě, Olivere?“ zeptala se trochu rozpačitě a zavřela knihu, kterou doposavad držela otevřenou na klíně. Teď si ji přitiskla k hrudi.
Oliver znovu zívl a převalil se tak, aby ležel na boku a mohl se dívat na svoji milenku.
„Ne ty ne, spíš to světlo,“ uchechtl se trochu sarkasticky.
Alice se kousla do rtu. „Chceš, abych ho zhasla?“
Oliver zavrtěl hlavou a nějakou chvíli se ani nepohnul. Ležel tiše a klidně, takže to vypadalo, že znovu usnul. Alice se usmála, opatrně vzala svého partnera za ruku a držela ji, zatímco znovu otevřela knihu a začala opět číst. Na několik minut v místnosti opět zavládlo ticho. Jediné, co ho rušilo, bylo šustění otáčejících se stránek. Byl to velmi uklidňující zvuk, který Olivera málem znovu ukolébal ke spánku. Málem. Trochu potřásl hlavou a otevřel oči.
„Co to děláš?“ zeptal se trochu tupě.
Alice už podruhé zavřela knihu a pak si zhluboka povzdechla. „Nemůžu spát,“ zašeptala. Oliver zavřel oči a přitulil se tváří k zrzčině noze. „To vidím. Ale proč nemůžeš spát, lásko?“
Alice odložila knihu na noční stolek vedle svítící lampy a pak si položila ruce do klína. Opřela se o hlavu postele.
„Mám hrozný hlad…“ zakňourala.
Oliverova hruď se začala otřásat tlumeným smíchem a Alice si povzdechla a schovala obličej do dlaní. „Zmlkni,“ zabručela.
Když se Oliverovi konečně podařilo ovládnout chichotání, omotal svoji silnou paži okolo Alicina kdysi útlého pasu. Dívka si hrála s lemem jeho velkého trička, které jí sice bylo volné přes ramena, ale pružně obepínalo její zaoblené bříško.
„Vy dva nás projíte do dluhu, jestli nebudeme opatrnější,“ škádlil Oliver Alici, která znovu zakňučela.
„Já vím! Čtu, abych na to nemyslela,“ Alice na chvilku položila dlaň na své břicho. „Ale je z toho mrzuté a kope mě jako ty, když jsi hladový. Začínám vážně přemýšlet o tom, že sním tu knížku.“ našpulila rty.
„Já tě nekopu,“ prohlásil Oliver s trochu zamračeným pohledem. Alice povytáhla jedno obočí.
„Já tě nekopu!“ opakoval Oliver a zamračil se ještě víc.
Zrzka se zasmála. „Ne, ale dloubeš do mě prstem,“ řekla hlasem plným lásky a pohladila Olivera lehce po rameni. Oliver si povzdechl a na rtech se mu roztáhl malý úsměv.
Zajel dlaní pod Alicino tričko a pohladil ji na jejím jemném a teplém bříšku, za což se mu dostalo kopnutí od toho malého zázraku rostoucího uvnitř jeho životní lásky.
„Nemusíš přece hladovět. Proč si nedojdeš pro něco do kuchyně?“ Oliver se nadzvedl a opřel se o loket. Druhou rukou stále jemně přejížděl po Alicinu břichu, zatímco ten malý uvnitř se očividně snažil svoji matku dokopat k malé přesnídávce.
„Ledničku jsem vyžrala už včera,“ prohlásila Alice a našpulila rty, když Oliver zakroutil hlavou.
„Nebuď tak dramatická.“ řekl jí. „Kupoval jsem přece jogurty!“
Alice trochu mlaskla a zkřížila ruce nad svým břichem. „Děláš si srandu? Ty šly jako první, miminko potřebuje vápník a bílkoviny!“ Pak se znovu zamračila a melodramaticky se kousla do spodního rtu. „Ale možná,“ začala s rádoby stydlivým úsměvem. „Možná tatínek půjde sehnat něco dobrého pro maminku, co?“ zapředla přehnaně sladce a začala se sama jemně hladit po břiše.
Oliver se usmál a zavřel oči. Pak se zhluboka nadechl. „Kam by měl tatínek jít? Pokud sis toho nevšimla, Rubínku, je 2:40. Nikde nebudou mít otevřeno.“
Alice na něj udělala psí oči a Oliver si poraženě povzdechl a začal se stavět na nohy. Kdo by dokázal odmítnout takovou sladkou a roztomilou žádost?
Alice se vítězně usmála a sledovala, jak se Oliver pomalu obléká. Když si jejího výrazu všiml, škádlivě prohlásil: „Dělám to jen pro našeho špunta!“ Alice se hravě usmála a pak po Oliverovi hodila polštář.
„Ten špunt je na mě závislý!“ upozornila nastávajícího tatínka a zvedla knihu z nočního stolku.
„To jsme všichni,“ zapředl Oliver a znovu se opřel o postel, aby věnoval Alici sladký polibek.
Pak začal pomalu hledat co na sebe. Moc to neřešil, vzal si pouze džíny, nějaké tričko a vlasy se pro jistotu ani nesnažil učesat. Když skončil s oblékáním, všiml si, že Alice na něj s potutelným úsměvem hledí.
„Co?“ zeptal se a dívka se zakřenila ještě víc.
„Vypadáš jako jeden z těch chlápků, ze kterých jsme si dřív dělali srandu.“ řekla mu upřímně.
„Co tím myslíš?“
Alice se zahihňala ještě víc. „Však víš, když jsme viděli chlapy oblečené, jako jsi ty právě teď, pobíhaje okolo a vypadajíc, jakoby měli méně než tři hodiny spánku. Vždycky jsi řekl: ‚Proto vynalezli kondomy.‘ a pak jsme se smáli a odjeli na dovolenou a najednou bum, jsem v tom.“ Její ruka zajela znovu na břicho a na tváři měla podivný úsměv. Vlastní vtip jí nepřišel vtipný.
Oliverovi rty se zvlnily do lehkého úsměvu, když přecházel místnost k Alicině straně postele. Posadil se na matraci vedle těhotné ženy. Jemně zajel prsty do jejích vlasů, které mu vždy připomínaly rubíny. Ve stejnou chvíli sklonil hlavu a přitiskl své rty na její břicho pod tričkem. Alici se na rtech roztáhl tentokráte pravý úsměv. Pak se Oliver znovu narovnal a jeho zelené oči se vpíjely do Aliciných modrých. Naklonil se k ní a lehce přejel svými rty po jejích. Polibek byl jemný a plný lásky, přesně jak to Alice měla v těchto dnech nejraději. Ne, že by si neužívala ty… více hladové a vášnivé, ale tyhle polibky byly naplněny láskou a péčí. Cítila se díky nim ochraňována.
Oliver se trochu odklonil, ale tak, aby se stále dotýkaly čely. Zvedl druhou ruku a vzal s ní Alici za tvář, pak jemně přejel palcem po její lícní kosti.
Alice zavřela oči. Neuvědomila si, jak Oliver byl horký, dokud ji neobklopilo teplo jeho těla. Ano, s ním poblíž se určitě cítila v bezpečí, zvláště v tomto jejím choulostivém stavu. Něco takového vůbec neplánovali a zezačátku si toho Alice ani nevšimla. Nechtěla si to připustit, jenom Oliverovi říkala o svých ranních nevolnostech a dalších problémech, takže první, kdo tu možnost vyslovil nahlas, byl on. Alice se v tu chvíli rozbrečela jako malá holka. Bála se toho, měla ohromný strach, že bude příšerná matka, že udělá chyby a její špunt jí nebude mít rád. Ale všechny její starosti jakoby odplavaly, když okolo ní Oliver zabalil ruce, přitiskl si ji k sobě a šeptal ji do ucha slova útěchy, která ji uklidnila. Věděla, že na to nebude sama.
Oliver se zhluboka nadechl a pak pomalu znovu vydechl. Teplo jeho dechu polechtalo Alici na nose.
„Můj rubínku,“ začal mluvit s malým polibkem na Alicin nos. „Proto vynalezli kondomy, aby se věci jako tato nestali.“ usmál se, když se Alicino obočí prohnulo v zamračení a zrzka mu věnovala ponurý pohled. Ihned mu došlo, že asi řekl něco, co neměl.
„Pro lidi, kteří nechtějí, aby se tohle sta-“
„Olivere, jsem si docela jistá, že jsme tohle ani neočekávali, ani neplánovali,“ oči se jí lehce zalily slzami a Oliver věděl, že je to zčásti i kvůli jejím nestálým hormonům.
Oliverův úsměv trochu uvadl. Jeho ruka pomalu sklouzla na šestiměsíční bříško jeho těhotné partnerky. „Nemyslel jsem si, že se opijeme tak, že naprosto zapomeneme na ochranu, nebylo to zrovna napsané v mém plánovacím kalendáři,“ uchechtl se. „Ale ani trochu toho nelituji a vím, že ty taky ne.“
Znovu ji políbil na čelo: „Jsi ta nejlepší věc, která se mi kdy stala. A společně se mnou jsme vytvořili něco tak dokonalého a krásného,“ Oliver si ji k sobě znovu jemně přitáhl a objal ji.
„A právě teď vím, že mám všechno, co jsem kdy potřeboval a chtěl. Vy oba dva jste opravdu ta nejlepší věc, co se mi kdy stala a stane a-“ s úsměvem zastrčil pramen Aliciných vlasů za její ucho. „-to se nikdy nezmění.“
Musel se usmát ještě víc, když Alice trochu popotáhla. Duchapřítomně ji podal kapesníčky a nepřestával se usmívat, a zatímco Alice smrkala, podívala se mu do očí a věděla, že všechno bude v pořádku.
Pak ji Oliver znovu objal. Jejich láskyplné objetí bylo až po několika desítkách vteřin přerušeno zakručením žaludku.
Oliver se začal smát a políbil Alici na čelo krátce předtím, než vyrazil sehnat něco k jídlu.