Shrnutí událostí: Stručný exkurz do historie české státnosti…

Historie české státnosti
– stručný exkurz do historie české státnosti & současné pilíře české státnosti –

Stručný exkurz do historie české státnosti

Sámova říše:
V sedmém století n. l. se objevily historicky první doložitelné informace o seskupení zvaném „Sámova říše“. Franský kronikář Fredegar se ve své kronice (Fredegarova kronika) zmiňuje o tomto STÁTU, resp. o státním útvaru, jakož i o Slovanech, kteří bojovali proti Avarům a Frankům včele s franským kupcem Sámem. V pravdě se jednalo o vojenský kmenový svaz (Sámo byl kmenový náčelník), jehož centrum sídlilo na jižní Moravě. Sámova říše se rozpadla po Sámově smrti.

Velkomoravská říše:
O dvě století později vznikl na podobném území stát nazývaný Velká Morava, v níž vládla dynastie Mojmírovců (cca 100 let) v Moravském knížectví. (Slovenská státnost má předpoklady ve druhém tehdejším knížectví – Nitranském, pod vládou Pribiny).
Za největší přínos k české státnosti v době Velkomoravské říše považujeme [mýtický?] příchod Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří na přání Rostislava přinesli do tamějšího státu staroslověnštinu, křesťanství a písmo zvané hlaholice. Díky křesťanské hierarchii po vzoru okolního světa se navíc ustálila myšlenka Jednoho Boha; Jednoho vládce; Jednoho panovníka – a jednoho státu.
Během vlády dalších Mojmírovců (Svatopluk) docházelo k rozšiřování Velkomoravské říše a k dobytí území Čech.

Stát za vlády Přemyslovců:
Čechové (knížata z rodu Přemyslovců) zmíněnou ideu jednoty vzali za svou r. 895, kdy se odtrhli od Velkomoravské říše. Aby upevnili své postavení, totálně vyvraždili své největší pravděpodobné protivníky Slavníkovce. K tomu došlo 28. září 995 u dnešní Libnice nad Cidlinou.
Během první etapy přemyslovské vlády vzniklo trojí dělení obyvatelstva (šlechta, duchovenstvo, poddaní), byl postaven Pražský hrad, rotunda sv. Víta na Hradě, Křivoklát nebo např. Juditin most. Zároveň vznikly legendy o sv. Václavovi a sv. Ludmile. Samozřejmě také pověsti o kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi.
Po rozpadu Velké Moravy byly Čechy kulturním i politickým centrem, měly vyjednaný smír s Německem (platily odvody dobytka a stříbra). Prvním doloženým Přemyslovcem (českým knížetem) byl Bořivoj I., s Ludmilou se zřekli pohanství, stali se křesťany. Jeho vnuk Václav založil chrám sv. Víta. Roku 935 byl zavražděn vlastním bratrem Boleslavem. Byl prohlášen za svatého, jeho ostatky byly převezeny do chrámu sv. Víta a stal se symbolem České státnosti a patronem české země.
Roku 1054 byl poprvé ustanoven tzv. seniorát – vládcem v Čechách má být vždy nejstarší z rodu. Tento seniorát ale nebyl dodržován. Později roku 1085 dostává Vratislav II. první český nedědičný královský titul. Teprve v roce 1158 získal Vladislav II. dědičný královský titul pro českou zemi.
Za vlády posledních Přemyslovců, r. 1212 byla vydána Zlatá bula sicilská – oficiální dědičný královský titul a získán znak stříbrného lva v červeném poli. Navíc získali Češi právo volit císaře Sv. říše římské. Roku 1306 vymřela Přemyslovská dynastie po meči. (zavraždění Václava III. V Olomouci)

Stát za vlády Lucemburků:
Krátce před vládou Lucemburků se k moci dostávají Habsburkové (Rudolf Habsburský si vzal vdovu Elišku Rejčku). Poslední Přemyslovkyní byla Eliška Přemyslovna, pro kterou sjednali sňatek s Janem Lucemburským. Jan Lucemburský byl pro Čechy „Král cizinec“, zůstával v Lucembursku. Dal razit dukáty.

Jeho synem byl však Karel IV. – nám známý jako OTEC VLASTI. R. 1347 byl korunován českým králem, vzdal úctu sv. Václavovi a nechal vyrobit korunovační klenoty (svatováclavská koruna, žezlo, jablko). Získal titul císaře Sv. říše římské a dal Čechám výsostní postavení – Zlatá bula 1356. Stanovil nám oficiální název: „Země koruny České“. Postavil Karlštejn jako úschovnu korunovačních klenotů. Založil 1348 Karlovu univerzitu (nejstarší evropská univerzita), Nové Město Pražské, Karlův most…
1400 sesazení z římského trůnu jeho syna Václava IV. Začíná doba husitství, narůstá krize ve státě

Husitství:
Nejvýznamnějším představiteleme Mistr Jan Hus, který kritizoval církev. Byl zrazen Zikmundem Lucemburským a odvezen do Kostnice, následně upálen 6.7.1415. Po tomto jednání se Češi vzpouřili. Roku 1419 došlo k Pražské defenestraci – zahájení revoluce.
Během husitských válek, roku 1421 došlo ke sněmu husitů v Čáslavi. 4 pražské artikuly vyhlášeny za zemský zákon; Zikmund sesazen z trůnu a nastolena volba 20 členů dočasné zemské vlády. Roku 1433 se konal koncil v Basileji ve Švýcarsku, kde se Zikmund s církví chtěli s husity domluvit na smíru. Roku 1436 byla v Jihlavě vyhlášena Basilejská kompaktáta, která legalizovala uznávání dvojí víry – kališnictví a katolictví.

Stát za vlády Jiřího z Poděbrad:
Roku 1452 v období po husitských válkách byl Jiří z Poděbrad stanoven zemským správcem (a zástupcem nedospělého Ladislava Pohrobka), roku 1458 pak prvním oficiálním panovníkem – českým králem – bez pokrevního nároku na trůn.
Po jeho smrti panuje v Českých zemích dvojvládí – Korvín a Vladislav II. Jagelonský. Roku 1500 byl ustanoven nový zemský zákoník – Vladislavské zřízení zemské, které mělo za účinek omezení moci panovníka a posílení pozic šlechty.

Habsburská monarchie:
1526 vymřeli vládnoucí Jagelonci po meči a na český trůn nastoupili Habsburkové. Stali jsme se tak součástí Habsburské monarchie. Byli jsme obilnicí a pokladnictví monarchie.

Roku 1547 byla potvrzena dědičná práva Habsburků na český trůn.
23.5.1618 došlo k Pražské defenestraci, král byl svržen a byla nastolena vláda 30 direktorů. Jednalo se o počátky třicetileté války. Generální stavy schválily roku 1619 volbu vlastního panovníka. Došlo k boji proti Čechům, kteří bitvu na Bílé hoře 1620 prohráli. Následkem této prohry byla poprava 27 českých pánů. Roku 1627 byla obnovena Ústava pro české království, tzv. Obnovení zřízení zemského. To vedlo k obnovení českého dědičného trůnu pro Habsburky.
Následovalo zřízení Rakouska-Uherska a vláda Marie Terezie a Josefa II. (robotní patent, Tereziánský trestní zákoník, občanský zákoník, trestní právo, zrušení trestu smrti, toleranční patent a patent o zrušení nevolnictví)
V roce 1848 nesplnil František Josef I. svůj slib a nenechal se korunovat českým králem. Česká státnost nebyla Německem podporována!

Československá republika:
Naštěstí po první světové válce Češi svou státnost obhájili a obnovili v letech 1918-1938. (Tzv. 2. období národního vzestupu). Osobnostmi, kteří se o to zasloužili byli zejména Kramář, Rašín, Beneš a samozřejmě také T. G. Masaryk. Roku 1918, 28. října byla zřízená 1. samostatná Československá republika, v níž po dvacet let vlády T. G. Masaryka vzrůstala česká státnost.

Období 2. světové války a období poválečné:
Roku 1938 ale došlo k uzavření Mnichovské dohody, tzv. „O nás, bez nás“. Chystala se 2. světová válka a bez českého vědomí připadla část českého území k Německu – sudety. Následně byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Česká státnost byla v ohrožení…
… a zůstávala i po konci 2. světové války, když jsme byli „zachráněni“ Sovětským svazem. Následovalo 40 let totality, kdy jsme byli nesamostatným státem. Teprve po převratu jsme získali naději na další osamostatnění.

Česká republika:
Zatím konečné obnovení české státnosti přinesl až rok 1993, kdy 1. ledna oficiálně vznikla samostatná demokratická Česká republika, v níž doposud žijeme. Prvním českým prezidentem byl Václav Havel, po něm následoval Václav Klaus a nyní máme Miloše Zemana.
Poznámka: Po prožitých stavech, které naší státnost po několik staletí ohrožovaly, si nyní nejsme plně vědomi vlastenectví a úcty k českému národu. Přestože existují tzv. pilíře české státnosti, česká státnost tak, jak by měla být pojata v každém z nás (myšlenková ideologie), v nás prostě není.

Současné pilíře české státnosti
Státní symboly:
státní vlajka
státní barvy (modrá, červená, bílá)
velký a malý státní znak
vlajka prezidenta ČR
státní pečeť
hymna („Kde domov můj“)

Státní svátky:
28. září (na svátek sv. Václava; „Den české státnosti“)
29. října (1918 – založení Československé republiky; vznik české novodobé státnosti)
1. ledna (1993 – vznik samostatné České republiky; obnovení české novodobé státnosti)

Současný prezident ČR:
Miloš Zeman

Primární zákony ČR:
z. č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
z. č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

Použité zdroje:
    http://novysmer.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1566:den-statnosti–28-zai-nebo-28-ijen&catid=39:historie&Itemid=50
    http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact= 8&ved=0CCIQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.psp.cz%2Fdocs%2Flaw%2Fconstitution. html&ei=rMpDVKK_FZfVar2HgNgM&usg=AFQjCNGqrPkU_6Ek3WmANoJMBPh1DbHNVA&sig2=IZ9QpT7T9mie POhNYX97CA&bvm=bv.77648437,d.d2s
    uloz.to – vysokoškolské učební poznámky – Tradice české státnosti do Období vlády Marie Terezie a Josefa II.
    http://drevojan.blog.idnes.cz/c/351043/Milniky-symboly-a-myty-ceske-statnosti.html

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *