„Nešla bych k volbám, ani kdybych mohla.“ Popřípadě: „Nejdu tam, stejně není koho volit.“ To jsou obvyklé reakce studentů nejmenované střední školy v Praze. Všeobecná nechuť, lhostejnost a možná i nedůvěra v českou politiku. Studenti určitě nejsou jedinou skupinou občanů, kterých se dotýkají tyto pocity, avšak oni jsou ti, kteří v následujících letech nejvíce ucítí dopad nestabilní situace v naší zemi. Statistiky a dotazníky několika škol, s kterými jsem mněla tu čest pracovat, mluví poměrně jasně. Valná většina studentů nejeví zájem o politickou situaci v české republice. Zda je to dobře, či ne, to nechám na Vašem názoru. Vidím však důsledek všeobecné neznalosti. Ta totiž ve výsledku působí to, že studenti k volbám buď nejdou, nebo se o své volbě rozhodují těsně před ní. Z výsledků studentských voleb a dotazníků, po nich následujících, se prokázalo, že poměrně mnoho studentů volí strany, k nimž se přiklání například jejich rodina nebo přátelé. Jak někteří z nich uvedli, je to snazší než pročítat volební programy a sledovat televizní pořady týkající se této tématiky a že jich je v televizi nepřeberné množství. Mnoho z nich bohužel také tvrdí, že odmítají dávat své hlasy zlodějům a proto k volbám nejdou. Tento přístup je poněkud smutný. V souvislostí s tímto se objevují názory, že by se programy stran měli více zaměřovat i na mladé lidi a to nejen v období těsně před volbami. Bohužel toto může ve výsledku celou situaci ovlivnit i naprosto opačně. Kdo vzal mladým lidem víru v českou vládu? Mnoho teenagerů tvrdí, že všeobecná nejistota a neustále se měnící zákony pouze podkopávají již tak vratkou společnost. Zřejmě je již pozdě na to hledat přímého viníka. Otázkou však je, co se s touto situací dá dělat a zda vůbec nějaké východisko je. V demokratické společnosti těžko nakážeme mladým: „Jděte povinně k volbám.“ Nebo: „Věřte vládě.“ Možná je tady však cesta daleko nenásilnější a svým způsobem i zábavná. K téhle myšlence mě inspiroval projekt jednoho pražského gymnázia. Po několika hodinách výuky o formách vlády a fungování moderního státu v rámci předmětu základu společenských věd dostali studenti ve skupinách za úkol vymyslet vlastní stát. To obsahovalo i jednoduché znění několika zákonů, primitivní právní systém a fungování vlády. Pak byly tyto projekty prezentovány jejich tvůrci před třídou. Vše samozřejmě probíhalo ve velice zjednodušené verzi. Pedagogové jsou toho názoru, že toto může studentům pomoci chápat systém okolo nich a mohou si tak lépe utřídit vlastní politické názory. Možností je ovšem nepřeberně. Možná by stačila i návštěva nestranné skupiny lidí, kteří by, třeba i nějakou zábavnou formou, poučili studenty o této problematice. Bohužel je situace taková, že podobné projekty jsou školami realizované jen velice zřídka. A jsme u jádra věci. Kde jinde by měli být mladí lidé v tomto směru vzděláváni, než ve škole? Není divu, že jsou mladí lidé v tomto směru poněkud skeptičtí, když je ani kvalitní středoevropský školní systém nedokáže na podobné situace připravit.