Boží muka

Původně to měla být jen krátká procházka, ale když jsem se už chtěla otočit a vrátit domů tou samou cestou, napadlo mě vydat se úzkou, téměř zarostlou pěšinou sestupující podél kolejí až pod viadukt, pod nímž divočí mladá Sázava.    

Na konci zahradnictví se pěšina stáčela doleva kolem skupinky stromů, které jako čestná stráž stály kolem boží muky. Zastavila jsem se a zvedla hlavu. Boží muka byla dobře přes dva metry vysoká. Výklenek na sloupku prázdně mlčel. Místo kolem bylo upravené, dokonce tu někdo vysadil keřík. Někdo se o ni stará, to je dobře, pomyslela jsem si. Přestože jsem kolem muky prošla mnohokrát, až teď mě napadlo namalovat tvář Madony a umístit ji do tohoto kamenného stánku.
Podařilo se. V neděli odpoledne jsme s manželem a dětmi a s obrázkem Madony vyrazili jak procesí poutníků k boží muce a obrázek do ní umístili.

Neměla jsem v úmyslu o tom psát, ale večer mi muž četl o smrti šikanované učitelky. Bylo mi jí líto, jak se musela cítit… ? A jak je možné. že jsou studenti střední školy něčeho takového schopni? Trojka z chování a podmínečné vyloučení jsou směšné.

Proč si lidé působí muka? Kde je naděje pro trýzněné a trýznitele?

Říkám si, že je třeba být v kontaktu s něčím dobrým, léčivým, osobním. Je třeba vidět nezištnou lásku. Něco, co lidé tvoří pro druhé. Stačí maličkost. 
Každý z nás může udělat něco nepatrného, abychom se cítili lépe. 
Prostředí  na každého nějak působí.

A tak si přeji, aby ta muka, Mariina tvář někoho potěšila, oslovila. A třeba se přidá někdo další a zasadí květinu, nebo bude tou cestou kolem muky rád chodit. A tak to může být kdekoliv. 

Nestačí na zázraky věřit, ale konat je.

http://a.smedata.sk/blogidnes/bundles/stormcontent/plugins/widget/images/handle.png); top: -15px; left: 103px; background-position: initial initial; background-repeat: initial initia
Ať se dějí skrze nás.

Pěkný den!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *