Řemeslo má zlaté dno

Opět si vzpomínám na mého dědečka s babičkou a jejich rčení, že řemeslo má zlaté dno. Začínám jej opravdu naprosto chápat.

To co se po revoluci u nás rozmohlo, je tak nějak nelogické a zhoubné.

Panuje zde úplně scestný a nelogický názor, který se nese v duchu podřadnosti řemesel.

Ráda bych ale viděla všechny lékaře a právníky, IT specialisty a Managery, co by dělali bez šikovných řemeslníků. Kdo by jim postavil dům, udělal kanalizaci a postavil záchod, aby se s prominutím měli kam… Dobře nenapíšu to úplně, jak by to řekl děda.

Potřebujeme všechny šikovné lidi, co umí postavit dům, udělat rozvody elektřiny, zavést topení, udělat rozvody plynu, udělat nábytek, opravit kapající kohoutky, prostě všechny šikovné řemeslníky, které už nemáme.

Nemám ráda povyšování a ponižování. Před nikým a nad nikým. Každá práce je potřeba, od instalatéra, přes popeláře, pekaře a prodavačky, až ke zmíněným lékařům a právníkům. Začněme prosím přemýšlet a važme si navzájem svých schopností.

Obdivujme na druhém to, co sami nedokážeme a vykašleme se na podobné výroky typu:

,,To je Vaše chyba, že neumíte nic víc než prodávat rohlíky, tak klidně pracujte za minimální mzdu.“

Jedna taková poznámka se nedávno pod článkem objevila. To je ale velmi nezralý a omezený názor.

Nikdo z nás neví, kdy se s ním co stane. Každý z nás může mít během vteřiny převrácený život naruby. Například se z nás stanou držitelé karty ZPS a se změněnou pracovní schopností se nedostaneme možná ani na minimum příjmu a budeme vůbec rádi, dostaneme- li nějaké sociální dávky a pokud nás někdo zaměstná, budeme neskonale šťastní vykonávat onu zmíněnou ,,podřadnou práci“.

Protože je nám podvědomě tento třídní rozdíl vštěpován, nyní chce každý studovat. I my rodiče chceme, aby se naše děti měli lépe a děti v tom duchu vychovávané, už se také stydí vyslovit něco v tom smyslu, že by šli na studijní obor. Každý ale nemůže být právník, co s nimi budeme dělat a co budou dělat oni?

Při rekonstrukci několika objektů, na které jsem v poslední době dohlížela, se o mě infarkt pokoušel téměř denně. Nad dnešními řemeslníky mi zůstává rozum stát. Nedávno jsem jako asistent stěhovala jednu osobu do jednopokojového bytu. Byla tam vestavěná malá, nová kuchyňská linka. Použiji ji jako příklad:

Měla být udělaná tak, že do ní budou zabudovány spotřebiče, tedy lednice a pračka.

Linka je postavená vlevo 10cm ode zdi, tam je prostě mezera.

Dole pod ní, je část vykachlíkované podlahy a část je již spojeno s plovoucí podlahou v celé místnosti. Kachle zasahují do 1/3 linky její délky, vyčuhují asi 10 cm dopředu právě v té jedné části, a jsou asi o 2 cm vyšší než zbylá podlaha. Tedy od 1/3 je linka tak nějak ve vzduchu, možná se časem zlomí vejpůl.

V kuchyňské lince vestavěné spotřebiče být nemohou.

Od levé strany je úzká skříňka, pak úzké šuplíky, úzká skříňka pod dřezem a zase úzká skříňka.

V tomto složení se tam prostě nikam žádný spotřebič nevejde.

Je to na kompletní výměnu, někdo to ale tak převzal.

Vedle dřezu vpravo je místo na dvouplotýnkový vařič, nad ním je digestoř.

Zásuvka na něj je ale úplně vlevo, tudíž se krátká šňůra musí vést prodlužovačkou zřejmě za dřezem. Nad digestoří je dána skříňka vzhůru nohama, sokl je nahoře… Přitom by se ale krásně dala otevřít i z druhé strany.

Chybí 2 police, které se nenašly.

Revize elektro ale prošla a zřejmě takto odvedená práce je dnešním standardem.

Vůbec raději nepřemýšlím, zda takto stejně ,,zodpovědně“ řemeslníci staví domy, zavádí elektřinu a plyn, dělají kanalizace… Bůh s námi.

Máte-li zručné dítě, ať je to holka nebo kluk, a umí se k práci postavit čelem, neváhejte je dát na učební obor. Pokud všichni budou mít vysoké školy, bude jim to stejně k ničemu. Vidíme to i v amerických filmech. Chlapík se živí jako pomocný dělník, sbírá nákupní košíky ponechané na parkovištích a vrací je v supermarketu zpět na místo, je zodpovědný a pracovitý, ale dostane padáka a na jeho místo nastupuje flákač se dvěma vysokými školami, protože lépe vyhovuje…

Lépe vyhovuje čemu? Idiotským nařízením a tabulkám? K čemu je vám diplom, když neumíte přibít hřebík a máte se tím živit? To je náš vzor? Takto to tady chceme?

Modlím se za změnu. Za to, abychom pochopili, že je nutná. Vzhledem k vyvíjející se situaci a vzrůstajícímu rozdílu mezi horní a dolní společenskou vrstvou, kdy střední vrstva pomalu, ale velmi jistě mizí, bude každý, kdo bude umět postavit dům nebo opravit pračku k nezaplacení.

To je totiž další trend. Vyhazujeme věci, které se dají opravit. Zabordelařujeme planetu množstvím vyhozené elektroniky. To dřív neexistovalo. Spotřebiče se opravovaly. Věci už se vyrábí tak, aby těsně po záruce vypověděly službu. Je to neekologické, nehospodárné plýtvání a naprosto scestné jednání.

Nerozumím dnešnímu myšlení ani světu. Ani tomu, kam se to vše řítí.

Už jsem se zde v článcích zmínila, že si pamatuji, že jsem jako dítě chodila na brigády a v mé vesnici se školka, jídelna, družina, klubovna a jiné stavby postavily vždy svépomocí. Koupil se pouze materiál. Rodiče věděli, že musí mít dát kam děti, aby mohli do práce. Všichni chodili pomáhat zdarma, věděli, že to dělají pro všechny i pro sebe, pro děti či vnuky, synovce či neteře.

Dnes to má dělat stát. To ale není osoba, to jsme my všichni. A my všichni se na tom také musíme podílet. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít.

Řemeslo má zlaté dno. Věřím, že přijde doba, kdy zase začne vzkvétat. Doufám, že ho ještě dědečkové a babičky stačí předat dětem. Protože, pokud toto prošvihneme, budeme se pomocí ,,pazourku“ učit vše od znova.