Podivuhodný příběh se psem – Pocta městskému divadlu Brno – aneb, když se tleská ve stoje

V posledních letech jsem na divadlo doslova zanevřela. Viděla jsem pár her, které za moc nestály a z té poslední jsem odešla naprosto znechucená. Nemám ráda zbytečnou nahotu na jevišti, vyhrocenou vulgaritu a agresi. Domnívám se, že to není nutné. Přestávala jsem věřit, že to, co se na prknech, jenž znamenají svět, v poslední době odehrává, má ještě něco společného s uměním.

Zřejmě jsem ale celou dobu chodila do toho špatného divadla, respektive divadel. A mám obrovskou radost, že i v dnešní době dokážeme jako český národ prokazovat čest divadelnímu řemeslu a doslova s aplausem tleskat ve stoje.

Podivuhodný příběh se psem

Po zhlédnutí tohoto divadelního představení v Městském divadle v Brně mi svitla nová naděje. Dojemný příběh o lidském hledání mě doslova učaroval. Zpracování bylo naprosto úžasné a bezmezně bralo dech. Výborné jednoduché kulisy doplněné promítanými světelnými efekty zde dokazují, že ve zdánlivé jednoduchosti tkví obrovská síla.

Hlavní hrdina, kterým je patnáctiletý Christopher Boone trpící Aspergerovým syndromem, tedy lehčí formou autismu, je na jedné straně génius a na druhé ztracené dítko v pro něm nesmyslném světě. Je krásné, že umíme zpracovat i tyto příběhy s takovým citem. Že umíme poodhalit kouzlo jinakosti, které se mnohdy raději vyhýbáme. Hlavnímu hrdinovi v mnohém rozumím. Každý z nás se umí ve svém životě často ztratit. A i když náš hendikep není na první pohled až tak znatelný jako ten jeho, úplně každý si jej sebou životem neseme a snažíme se najít svoje místo.

Příběh s detektivní zápletkou v sobě skrývá tolik neskutečných emocí, že v některých chvílích nevidíte dojetím přes slzy a doslova zapomínáte dýchat. Napětí ve spojení s lehkostí laskavého humoru, protkaný hlubokou a tíživou láskou k postiženému autistickému synovi je naprosto ohromující. Příběh o hledání místa v matoucím světě byl mistrně doplněn vynikajícími hereckými výkony.

Výborní byli úplně všichni, včetně hereckého podání bankovního automatu.

Otec Ed – v podání Igora Ondříčka. Tolik hluboké lásky v jediném mužském výkonu jsem již dlouho nezaznamenala.

Vzkaz Judy – v podání Aleny Antalové: Nejen, že jste fenomenální herečka, ale ještě k tomu zatraceně dobře vypadáte! Klobouk dolu před Vámi a to nejen před úžasným hereckým výkonem.

Učitelka Siobhan – v podání Hany Holišové. Obdiv neskutečně obsáhlému a nelehkému textu a strhující a neskutečně rychlé kadenci Vašich slov. Vidím, že jsem až dosud netušila, jaká síla se ve Vás skrývá.

Představitel hlavního hrdiny Christophera – Vojtěch Blahuta předvedl naprosto strhující a přesvědčivý důkaz svého hereckého mistrovství. Významné umístění v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon roku 2013 mu náleží právem. Obrovské poděkování za závěrečnou lekci matematiky, už jsem si to potřebovala zopakovat J

S pokorou a úctou děkuji za neskutečný zážitek a navrácení touhy zajít do divadla. Určitě to nebylo poslední mnou navštívené divadelní představení ve Vašem Městském divadle Brno.