Chudoba a bezdomovci v ČR v děsivých číslech

Chudoba a bezdomovci v ČR v děsivých číslech

Pokud nežijete ve velkém městě, možná to ani nevnímáte. Mě mrazí v zádech pokaždé, když vyjdu z domu a rozhlédnu se kolem.

Celkový počet bezdomovců v poslední době značně stoupl. Pořád se myslelo, že dosavadní odhady počtu pohybující se kolem 30 000 jsou aktuální. Ministerstvo práce a sociálních věcí nás ale krutě vyvádí z omylu. Vydalo jedinečný ale také zdrcující výzkum, který jasně dokazuje, že se počet lidí bez domova u nás více než zdvojnásobil.

Průzkum, který byl zaměřený na problematiku prevence a řešení bezdomovectví, se dělal v Česku poprvé. Jeho respondenty byly obce. MPSV s podrobným dotazníkem oslovila během loňského února a března 220 obcí s rozšířenou působností, ze kterých se většina zapojila.

Kruté počty narůstají

Momentální číslo dosáhlo zhruba
68 500 lidí bez domova.

Dalších bezmála 120 000 lidí je navíc bezprostředně ohroženo ztrátou bydlení.

1/4 ženy

12 % mladí do 18 let

10 % senioři nad 65 let 

 
Nejvíce v Moravskoslezském kraji 13 800

V Praze 9 500

Nejméně v Královéhradeckém 1 600

V Karlovarském a Pardubickém kraji shodně 2 100

Bezdomovci žijí i ve svahu pod vilou Karla Gotta na Bertramce

Důvody bezdomovectví

Zadlužení 90 %

Závislost na alkoholu 79,2 %

Nezaměstnanost 78 %

Výzkum se shoduje s údaji Exekutorské komory.

10 a více exekucí je vedeno na 120 000 obyvatel a jejich počet stále narůstá.

Výzkum MPSV také nepřímo ukázal, že zhruba 1 000 000 Čechů je ohroženo příjmovou chudobou. Opravdu je to milion.

Deník Právo uvedl, že polovina dotázaných sociálních pracovníků eviduje v obcím nedostatek krizového ubytování a nízkonákladové bydlení, kde je se snížený nájem.

Chybí nám jakékoliv pobytové zařízení pro lidi bez domova.

Lidé potřebují sociální služby vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu.

Problém se týká osob se závislostmi, s duševním onemocněním, bez příjmu, bez nároku na výplatu důchodu a lidí, kteří nejsou v evidenci úřadu práce.

B2

Rozevírání sociálních nůžek

Podle údajů ale celkové úspory a spotřeba českých domácností ale prý úspěšně rostou. Naprosto jasně to ukazuje na rozevírání takzvaných sociálních nůžek. Ten, kdo má slušný příjem, tomu se obvykle daří dobře. Asi ale jen do okamžiku, než o ni přijde. Všichni ti, kteří například kvůli zdravotním komplikacím, dluhům či alkoholu o příjem přišli, se už z bídy často nikdy nedostanou!

K alkoholu lidé také sahají ve většině právě kvůli dluhům a ztrátě zaměstnání. Někteří nemohou unést tíživou tíhu systému a stresujícího strachu o práci. Nesnesou život pod tlakem. Divíte se? Víte co je stres? Víte co je strach?

B1
Lidé jako ohrožený druh

Nejvíce takto ohrožených lidí je následujících krajích:

Moravskoslezský kraj 28 000

Ústecký kraj  14 000

Praha 10 000

Nadprůměrný počet byl ale zaznamenán i v Karlovarském a Libereckém kraji,.

Nejnižší počty jsou v Královéhradeckém kraji

Kde je naše sociální politika a kde je prevence? Kde je fungující sociální systém a úřad práce? Kde je smysluplné vytváření pracovních míst a pomoci?

Místo byrokratického házení klacků pod nohy malým českým živnostníkům tak, aby nemohli podnikat a dát najíst vlastním dětem?

Co bylo špatného na minulém režimu a právu na práci?

Nikoho nenechal padnout takto hluboko. Všichni museli ráno vstát a do práce dojít. Základní povinnosti museli plnit.

V tom je ten klíčový moment.

Nenechat padnout až na dno.

Ano, každý režim má svoje a bylo mnoho věcí, které nefungovaly. Vše ale špatné nebylo.

Vykořisťování v podobě kapilatistického systému očividně nefunguje. Rozvírající se nůžky nás ženou do záhuby.

Kde je humanita a soucit s lidskou bytostí, která se dostane do potíží?

Jak to, že tomu, kdo přijde o práci nepodáme pomocnou ruku?

Jak to, že na něj uvalíme takové úroky a sazby exekuce, že ho to dostane na dlažbu?

Kam se ztrácí miliony našich daní, které očividně nejdou mezi lidi?

V minulosti uměli lidé komunikovat a vytvářet vazby. Sousedé si navzájem hlídali děti a nyní se ani neznají. Dělali se dobrovolné akce. Čistily se lesy od odpadků. Svépomocí se na vesnicích stavěly školky a školy pro děti. Lidé si odklízeli sníh před svými domy, aby nikdo neuklouzl a nespoléhali na stát.

Žádná vláda nás od úpadku nezachrání. Je třeba tvořit skupiny, spolky a centra. Pomáhat jeden druhému. Budovat od spodu silný a fungující komunikující systém vazeb, který přehluší nesmyslná rozhodnutí těch nahoře, co s námi zachází jako s loutkami, které jsou nepodstatné.

Co je etického na tom, že se lidé označují jako lidské zdroje? Běhá mi z toho mráz po zádech. Místo rodinných fungujících podniků s lidskými vazbami budujeme anonymní korporátní společnosti plné anonymních lidských zdrojů, které neváháme při špatném ekonomickém výsledku ve vteřině obětovat.

Kde je úcta k lidskému osudu a člověku samotnému?

Hlavně netvořit vazby. Pak se lépe krade a bohatne. Šplhá po cizích zádech nahoru. Bez soucitu a špatného svědomí.

Zdá se vám to opravdu normální?

Opravdu jsme se posunuli a jsme vyspělejší civilizace?

Nebo jen místo hmatatelných střelných či sečných zbraní proti sobě navzájem používáme zbraně mnohem krutější a zákeřnější?

Obelháváme sami sebe. A sami sebe také musíme zachránit.

Držím nám pěsti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *