Jedna. Toto číslo označovalo počet světových premiér původního německy psaného muzikálu Tim Thaler. Tato skutečnost už ovšem po sobotě 7.5.2016 neplatí.
Městskému divadlu Brno se jako prvnímu divadlu na celém světě povedlo získat práva, a tak mohl režisér Petr Gazdík začít chystat druhou světovou premiéru zmíněného muzikálu pod, dle mého názoru, poutavějším názvem Prodaný smích.
Ačkoli plakát, kde Martin Havelka oděn do elegantního červeného obleku s cylindrem a v očích mu tančí čertovské jiskřičky, jak se na představitele ďábla patří, a Jan Brožek má zašitá ústa, nepůsobí příliš poutavě, vlastní inscenaci tento aspekt rozhodně nechyběl.
Už na první pohled mě zaujala scéna, která byla vyřešená pomocí zvětšené verze světoznámé stavebnice Merkur. Vzadu na vše dohlížela obří ruleta. Jednoduchost scény byla výhodná v tom, že nebyla příliš popisná. Když jste viděli místnost, mohli jste si domyslet, co je to za místnost a jak je vybavená, měli jste v podstatě volnou ruku, ale přitom bylo jasně zřetelné, jaký charakter a vlastnosti má.Dle mého názoru je to naprosto geniální řešení!
Ani kostýmy nebyly příliš náročné, pomineme-li démony, kteří skutečně démonicky vypadali. Taková neposedná, velmi barevná stvoření, která si volí svého vůdce dle smíchu…
Písničky objevující se v této inscenaci nejsou příliš chytlavé, ovšem precizně zpracované a naprosto dokonale nastudované. Ano, jednalo se o premiéru, takže není divu, když občas někomu nějaký ten tón utekl. Povedl se dokonce i překlad písňových textů, což je spíše vzácnost než zvyklost. Texty byly inteligentní a nádherně korespondovaly se silným napětím hudby.
Prodaný smích rozhodně není žádná veselohra. Už od samého začátku je téma velmi vážné a oživuje ho pár individuálních vtípků aktérů. Motiv je ve své podstatě velmi jednoduchý, ale takový příběh by nikoho nebavil, jde o klasický princip úpisu ďáblu.
Mezi démony ovládajících náš svět existuje jednoduchá hierarchie. Ten, kdo má nejkrásnější smích, má zároveň i moc nad všemi ostatními. Baron L. Tretsch ale ještě nikdy žádný neměl. Jednou ale přijde do kasina, kam jednou za čas chodí i Tim Thaler se svým otcem, jenž je pro něj životním vzorem. Spolu s ním a svou kamarádkou Marií si večer, i za přispění trochy kouzel ze strany barona, velmi užijí a baron se rozhodne koupit smích právě od Tima. Aby ho k tomu donutil, způsobí smrt jeho otce a jeho rodině (maceše a bratříčkovi) po něm zbudou jen dluhy, které nezletilý Tim a rozhazovačná macecha nemají z čeho zaplatit. V tu chvíli ale přispěchá baron s nabídkou, která se neodmítá. Baron dostane Timův smích a on na oplátku vyhraje jakoukoli sázku. Chlapec ochotně souhlasí, ale šťastný není.
Do toho všeho se ještě zamotává “vedlejší” dějová linie. Tretsch má totiž svou věrnou pomocnici Lilith, která okupuje tělo Saskie, manželky Alexandra, který kdysi vyzrál na baronovy lži a on ho za to tímto způsobem trestá. Snaží se svou stále milovanou ženu osvobodit, ale nedaří se mu to.
Nakonec si Tim se Saskií pomůžou navzájem. Jak? A jak se změní vztahy mezi jednotlivými postavami? A co se stane s baronem Tretschem? To všechno se dozvíte, zhlédnete-li tuto (dle mého názoru) patrně nejpovedenější inscenaci Městského divadla Brno!