Ženy vydělávají o 22 % méně než muži

Další průzkumy zjistily, že ženy vydělávají v České republice o pětinu méně než muži. K rovnosti výdělku nás dělí 22 %. Za stejnou práci menší plat. Česko v Evropské unii patří k zemím s největším rozdílem výdělku mezi muži a ženami na stejném postu. To svědčí o faktu, že naše rovnoprávnost nám stále drhne. Pominu fakt, že ženy mají stále obrovský zápřah s rodinou, dětmi a domácností. Emancipace je trošku nepodařená.

České ženy, které mají malé děti, mají dokonce ze všech Evropanek nejhorší pozici na pracovním trhu. V Česku pracuje 86 % bezdětných žen a pouze 54 % matek s dětmi do 12 let. Na základě Charty základních práv musí být ve všech členských zemích EU všem zaměstnancům zajištěny rovné podmínky v pracovně právních vztazích. To se nám ale dosud nějak nepovedlo.

Nejmenší rozdíly jsou na Maltě, ženy vydělávají v průměru pouze o 4 % méně než muži. Další zemí je Belgie a Slovinsko, tak jde o 8 % rozdílu. Nejvyšší rozdíly jsou v Estonsku a na Kypru, tam jde o 25 %, Slovensku o 24 % a Německu o 22 %.

Ve veřejném sektoru jsou rozdíly o něco menší, tam také raději ženy práci volí. Příjmy žen se v soukromém sektoru v rozdílech více prohlubují. Průměrné příjmy v soukromém sektoru ve všech členských zemích EU jsou u nás sice vyšší než ve veřejném sektoru. To je ale zase opět hudba vyšších postů. Běžní zaměstnanci jsou v soukromém sektoru na tom naopak i hůře. Nemluvě o přesčasech, mnohdy nerovných a nevyhovujících podmínkách a strachu o práci.

Kariéra je pro ženy také celkově náročnější a zejména při kariérním postupu to mají složitější než muži. Mají na sobě větší část péče o děti, stěžuje jim to mateřská dovolená v podobě promarněných let a ujetí vlaku, nemoc dětí a s ním spojený paragraf a nutnost zůstat doma a zabezpečení chodu rodiny a domácnosti. Pomoc evropských mužů je o něco vyšší než v předcházejících letech. Skandinávie vede, tam je v domácnostech úloha muže a ženy ve všech domácích činnostech a péči o děti naprosto rovnocenná. U nás se o rovnocenném dělení o činnosti vůbec mluvit nedá.

Přesto všechno však jednoznačně platí fakt, že ženy nemají na práci klid a pohodu jako muži. Praxi pro uplatnění na vedoucí pozici získávají ženy díky všemu výše uvedenému později než muži, zejména kvůli mateřství a péči o děti. S úsměvem dodávám i fakt, že pokud budou děti rodit pouze ženy, asi se nám to nikdy nepodaří úplně vyrovnat.

Míra nezaměstnanosti žen je také ve všech evropských zemích vyšší než u mužů. Ženy nemohou vykonávat manuálně těžké práce. Nejnižší rozdíly v nezaměstnanosti mezi muži a ženami jsou opět v Dánsku, Finsku a Švédsku. Nejvyšší rozdíly jsou v jižních evropských zemích, jako je Řecko, Španělsko a Itálie.

Ministerstvo práce přišlo s novým návrhem programu a při jeho přípravě vychází z programu Logib, který vznikl ve Švýcarsku. Ten převzalo Německé ministerstvo pro rodinu. Program slouží v odhalování nerovnosti odměňování mezi muži a ženami. Použití programu je dobrovolné a bezplatné. A tady vidím největší problém. Sami od sebe a dobrovolně zejména soukromníci protěžovat ženy nebudou a už vůbec ne asi u nás.

Spravedlivá odměňovací politika má vést k motivaci a spokojenosti zaměstnanců. Má také přispět k lepšímu celkovému obrazu dané firmy. Zde si dovoluji podotknout, že pokud to nedojde zaměstnavatelům samo od sebe a neoplývají charakterem osobnosti, dobrovolný program je k tomu asi nedotlačí.

Oblast odměňování je velké tabu. Něco, o čem se prostě raději mlčí a nemluví. Existují u nás i takzvané doložky mlčenlivosti, které jsou zcela nepochopitelné. Proč se o platu nesmí mluvit, pokud se odměňuje zcela spravedlivě, jak firmy deklarují? Ano, máme tady všude přítomnou závist, protekci a úplatkářství. O tom se možná mluví naopak hodně, ale málo dělá, takže to vyjde v konečném důsledku úplně na stejno.

Pokud budeme nechávat zaměstnavatelům volnou ruku, nikam to nepovede. České zaměstnavatele je nutné do rovnosti tlačit. Bohužel, i když to dáme zákonem, nebude se to dodržovat a bude se to obcházet.

Závěrem bych asi poukázala na fakt, že si asi každý musí umět vybrat. Nikdy nic nebude ideální. Žena to měla vždy složitější a vždy mít bude. Jak příroda zavelí, nic s tím nenadělá a pak už se jen veze. Buď šidí práci, nebo děti a většinou obojí. Na chudáka manžela pak nemá čas asi vůbec.

Ženami vychovaní mamánci, kteří neumí vzít za domácí práci, se sice cítí odstrčeni, ale ruku k dílu nepřiloží, neboť jim to jednak nebylo biologicky dáno a také je to nikdo nenaučil. To si zase mnohdy opět děláme my ženy sami již zmíněnou výchovou. Nebo břímě tíhy domácnosti a péče o děti trpělivě snášíme, protože jsme unavené nic neřešícími dokola probíhajícími hádkami bez výsledku. Točíme se tedy v kruhu a stále se točit budeme.

Jádro pudla tedy nevidím jen ve zmíněném problému nerovnosti odměňování, ale ve společnosti jako takové a v neochotě se vzájemně přizpůsobovat a vycházet si vstříc. Každopádně rovnost odměňování by k celkové lepší náladě společnosti určitě přispěla. Prostě kde je vůle, tam je i cesta.

odkaz: Muži v Česku vydělávají o 16 procent více než ženy. Rozdíl se ale pomalu snižuje

odkaz:Ženy v Česku vydělávají v průměru o pětinu méně než muži