I když to tak možná nevypadá, Češi mají stále zájem o divadelní představení, a to ne malý! Nedávno provedený sociologický průzkum tvrdí, že minimálně Brňané divadlem žijí. Není divu. V našem druhém největším městě působí řada divadel s velkým jménem jako Městské divadlo Brno, Mahenova činohra či Janáčkova opera a balet, nebo divadlo Husa na provázku, kterému udělal velké jméno Miroslav Donutil a Bolek Polívka, ba i téměř prastaré divadlo Reduta. Ale i mnoho dalších, méně známých. Ale ani to Brňanům nestačí.
Jako úplně u všeho, i u divadla najdeme jak profesionály, tak amatéry a totéž platí i o divadelních souborech. V moravské metropoli jich existují desítky! A každý tento amatérský ansábl se rve do posledních sil o diváky, kteří jsou mnohdy velmi vybíraví.
V čem spočívá amaterismus? Nenechte se zmást předsudky! Amatér není ten, kdo divadlo hrát neumí. Takhle to škatulkovat nejde. Jak profesionálové jsou také dobří a špatní, tak i amatéři. Existují případy, kdy jsou amatéři lepší, než kdejaký profík samozřejmě i obráceně. Rozdíl je v tom, že profesionální herec má profi plat, velké kamenné divadlo, může (a často i musí) zkoušet každý den, má kde hrát a ještě se mu o to stará někdo jiný, nemusí se starat o to, kde sehnat dekorace, kostýmy, člověka, který mu představení nasvítí a nazvučí…
Nejdůležitější je vždycky být na stejném místě, abyste si tzv. naučili lidi na vás chodit. Největší průšvih je, když je soubor donucen kočovat, protože nemá vlastní scénu a nikdo o něm moc neví. Proto kdykoliv se objeví nový prostor, kde je možno hrát, hned se na majitele slétne rovnou celý houf šéfů amatérských divadýlek jako supi a každý je ochotný nechat si vyškrábat oči, aby tam mohl hrát.
Je to skutečně lítý boj, co se to odehrává v místech, kam paprsky dotací, ze kterých žijí velká divadla, nedosáhnou a je to velmi zlé. Přitom by se tam dalo najít tolik neobjevených talentů, které by si zasloužily jednou vystoupit na nějakou velkou scénu. Různá uskupení si ale místo výpomoci naopak házejí klacky pod nohy.
Pravdou je, že je naprosto základním pravidlem v přírodě, že přežije ten nejsilnější a my, ačkoli si to třeba přiznat nechceme, jsme v podstatě zvířata a pudy s námi umí velmi silně zacloumat a ovlivňovat naše rozhodnutí, aniž bychom si to vůbec uvědomili.
Zkuste se někdy podívat do repertoáru nějakého kulturního centra nebo malého divadýlka, věřte, že tím velmi pomůžete lidem, kteří divadlo dělají, protože ho nade vše milují a velmi jim na něm záleží. Víte, řeknu vám tajemství. Divadlo je droga. Jakmile k němu jednou přičichnete, už nemůžete přestat a chcete pořád víc. Když se pak od něj na nějakou dobu vzdálíte, abstinenční příznaky se projeví téměř okamžitě a tito lidé jsou potom velmi něšťastní.
Pomožte lidem jako vy plnit si dětský sen. Ti všichni chodí do normálního zaměstnání jako vy, jenom je pro ně ten nejkrásnější zvuk na světě potlesk spokojeného obecenstva a pocit dobře odvedené poctivé divadelní práce. Tak ať to stojí za to!
Zlomte vaz!