Poslední dobou vidím na sociálních sítích diskuze ohledně tzv. “základního příjmu”.
Nejdřív napíšu oč jde pro ty, co to neznají. Jde o princip, kdy každý občan dostává od státu pravidelně (většinou měsíčně) určitý obnos peněz, který není ničím podmíněný – dostanete ho ať už pracujete, nebo ne. Tento příjem by měl být dostatečný na to, aby s ním člověk dokázal důstojně, ale ne moc luxusně vyžít. Přesně tuším, co vás napadá – stejně jako mě, když jsem se o tom poprvé dozvěděl – “to je blbost, to by nikdo nepracoval”.
Tohle mínění potvrzuje i průzkum, který v souvislosti s tím to dělali – opravdu přes 90% lidí uvedlo, že by nikdo nepracovla. Co je ale zajímavé, tak přes 95% respondentů zároveň uvedlo, že oni sami by ale pracovali!
V tuto chvíli musím ovšem odbočit od jedné z myšlenek, která říká, že by byl tento systém pro všechny bez rozdílu. Ano, časem proč ne, ale teď na začátku bychom naopak museli oddělit zrno od plev a tento příjem poskytnout pouze lidem, kteří mají odpracováno určité procento, či určitý počet roků, abychom skutečně eliminovali vyžírky (které tu máme už teď) Ti, kteří se práci vyhýbali, by měli naopak příjmy podstatně nižší a skutečně by jen živořili – což by byla motivace aby začali pracovat a časem na základní příjem dosáhli. Ale až po čase, ne za rok ani za dva.
Ale bavme se o pracujících lidech, kteří by údajně přestali pracovat. Vezměte si to na sebe – měli byste např. 15 tisíc měsíčně od státu – ok. ale co kdybyste si vydělali dalších 15 prací? Nebylo by pěkné mít 30ku měsíčně? Bylo, ale pokud by vás v práci sral šéf, nízká mzda, pracovní podmínky, či cokoliv jiného, tak byste se jim na to prostě vysrali a beze strachu dali výpověď. Ale hledali byste si uplatnění jinde, nebavilo by Vás flákat se doma.
Základní příjem by lidi učinil skutečně svobodnými. Kdo z Vás si dnes může dovolit dát v práci výpověď, aniž by mu hrozily existenční problémy? Trh práce je stále pokřivený a lidi berou mnohem méně, než by měli. Jenže drží hubu a krok, protože aspon to málo brát prostě MUSÍ. Pravičáci často (a chybně) hovoří o svobodné volbě – nikdo nenutí tu uklízečku dělat 8 hodin denně za 9 čistého. To není pravda. Nutí. Systém ji nutí tím, že pokud to dělat nebude, skončí na ulici. Ve chvíli, kdy by měla možnost volby, tak by zaměstnavateli řekla: víš co? za těch 9 si tu uklízej sám! Zaměstnavatel by řekl tak si běž, já si za tebe najdu 10 dalších (častý to argument rádobyšéfů). Jenže by narazil. Za takové peníze by mu na to většina lidí srala. Takže by musel nabídnout víc – až by někdo skutečně svobodně řekl hele, za těch 15 ti tu klidně uklízet budu. V tu chvíli by to bylo svobodné rozhodnutí obou stran. Ne, nestane se, že by cena za uklízečku vyletěla na 50 litrů měsíčně – protože spoustě lidí by za takovou práci stačilo méně peněz a byli by spokojení.
Je hloupost kecy typu “na to nejsou peníze” – peníze na to jsou z mnoha důvodů, které tu nebudu jmenovat, ale prostě PENÍZE NA TO SKUTEČNĚ JSOU! Jediné, co nás limituje jsou ZDROJE. Pro jaký počet lidí dokážeme ze zdrojů země zajistit důstojný život? To je jediná limitující otázka, kterou je třeba vyřešit, ale tu si nechme na jindy.
Kdyby se pod článkem rozběhla diskuze PRO i PROTI budu jen rád.