Řidiči kamionů prostě nejsou

V Česku je nedostatek řidičů vnitrostátní i mezinárodní kamionové dopravy. Dopravci se obávají, že to výrazně naruší ekonomiku naší země. Začíná se to projevovat ve zpoždění dodávek zboží a surovin.

Chleba má vždy dvě kůrky a nikdy není chyba pouze na jedné straně. Podle řidičů si jich zaměstnavatelé dopravci dostatečně neváží. Není pochyb o tom, že je to práce těžká, dlouhá, velmi riziková, náročná za zdraví a bolestivá záda i klouby, řidiči jsou stále mimo domov na cestách, přespávají v autě a platy často neodpovídají slibům zaměstnavatelů a odvedené práci.

To, že máme velmi nízké platy co se týká Evropy je holý fakt. Narůstající počet lidí, kteří se nechtějí živit fyzickou prací bude opravdu problém do budoucna. Pokud nikdo pole nezoře, neupeče chleba a nedoveze je na prodejní pulty, nebude co jíst. Za pár let nutně zapláčeme nad nedostatkem řemeslníků a mladá generace, která často neumí zatlouct hřebík nás z toho nevytrhne.

V minulosti měli řidiči kamionů dobré jméno, platy lepší než průměr, diety dostávali ve valutách a ze zahraničí si dovezli nedostatkové zboží. Řidič kamionu byl obdivovaný. Na to by se nemělo zapomínat. Vždy je to v tom životě něco za něco. V době vzniku ČSAD začali mít řidiči minimální mzdy a zavedly se kilometrové diety. Mnohdy tak trochu nepřímo nutily řidiče k porušování předpisů, aby si alespoň trochu vydělali na uživení rodiny. Místo u dobré společnosti platící a nenutící řidiče porušovat zákony, už byl ale problém před vstupem České republiky do Evropské unie a Schengenského prostoru. Pouze na EU se to házet nedá, ale přispěla k dnešní situaci velkou měrou.

Na druhé straně si stěžují zaměstnavatelé na nedostatečnou loajalitu zaměstnanců, nedochvilnost, málo odvedené práce a špatně odvedené práce. Vždycky je to v lidech. Zajít dobrého zaměstnance i zaměstnavatele je potíž. Zde to musí být vždy postaveno na vzájemné úctě. Zaměstnanec si má vážit zaměstnavatele, za to, že má práci, dobré pracovní podmínky a plat. Musí mít k tomu ale důvod. A stejně tak zaměstnavatel nesmí brát zaměstnance jako póvl, kohosi podřadného, po kterém se neustále vozí a neocení jej. To je totiž častá potíž. Zaměstnavatelé bez zaměstnanců mohou podnik zavřít. To by si měli uvědomit. Důvěra se buduje vzájemně a to prostě chybí.

Zaměstnavatel musí ale mít na to, aby zaměstnance zaplatil. Pokud jsme se stali levnou montovnou pro západ, nic se zde v podstatě nepěstuje ani nevyrábí, je těžké dostat platy nahoru. Krátkozrakost rozprodání veškerého národního bohatství po převratu nás dohání mílovými kroky. Dále nás straší druhotná platební neschopnost. Opět je to v lidech. Pokud nemáme soudnost a neplatíme jiným, těžko můžeme očekávat, že někdo zaplatí nám.

České dopravce výrazně sráží zahraniční konkurence, kdy si firmy prodávají mezi sebou vlastní zakázky. Často Bulharům, Rumunům, Polákům, kteří jezdí hodně pod cenou, nestarají se, co a kam vezou. Potřebují uživit rodinu, na druhé straně ale podrývají hodnotu práce řidičů.

Plošná minimální mzda

Strašákem je také plošná minimální mzda zavedená v rámci EU. V Německu již začala platit od začátku roku. Německé ministerstvo práce tento zákon vyložilo po svém. Na 8,50 eur za hodinu mají nárok zaměstnanci vykonávající práci na území Německa. Všechny společnosti vypravující vozy se zbožím do Německa mají předem nahlásit úřadům v jakou chvíli bude řidič projíždět přes jejich území. Řidiči mají mít doklad, že jim právě jejich zaměstnavatel po dobu jízdy přes Německo vyplácí 8,50 eur za hodinu. Kontrolovat to má celní správa.

Proti tomuto výkladu se postavili již dopravci v Česku, Polsku a pobaltských zemích. Jde o nedovolený způsob zásahu do pracovněprávních vztahů třetích zemí. Má se za to, že Německo tímto vlastně porušuje zavedený evropský princip volné dopravy. Polsko se dokonce pro zrušení tohoto sporného výkladu obrátilo přímo na Evropskou komisi. Stejně tak je tomu při přejezdu přes Francii, kde již první řidič dostal i pokutu. V Čechách je pro řidiče nákladních aut stanovena minimální zaručená mzda 12 000 korun hrubého. Za to ve Francii je to po přepočtu 50 000. Možná bychom se měli ptát, proč jsme takovou rozvojovou zemí, i kdy si to nepřipouštíme.

Toto nařízení je pro české dopravce velmi ekonomicky náročné a administrativně vysoce komplikované. Každý řidič podle tohoto nařízení musí u sebe vozit několik dokumentů ve více jazycích jako důkaz pro policii a celníky. Výplatní pásky a pracovní smlouvy prokazující minimální mzdu stanovenou v dané zemi. To ale u sebe řidiči nemají. Zde se jedná o další likvidační krok.

Často dobrý řidič, který perfektně odvádí práci zkrachuje na byrokracii. Pokud si neuvědomíme, že je nutno vážit si lidí, co se nebojí pracovat rukama a také to umí, a nevyjdeme jim vstříc, neskutečné řady bílých límečků začnou chcípat hlady.