Jedná se o zvláštní přírodní úkaz, který vypozorovala již dlouhá řada velmi moudrých lidí, a kterému jsme my méně moudří nechtěli uvěřit. Jakmile člověk ovšem okusí tuto drtivou sílu na vlastní kůži, dá těmto moudrým zapravdu. Uvedu příklad, abyste viděli, že mám skutečně podložené zkušenosti…
Představte si situaci:
- Vy – velmi sympatická, možná lehce pohledná, trpělivá, vlídná osoba s ideály a vlastnostmi románového hrdiny;
- Puberťák – řekněme dospívající slečna, věkem se motá asi kolem jedenácti let;
- Pes – plemeno příkladové, domluvme se, že přerostlý, 32 kilogramový maďarský ohař s přemírou energie a chutí žrát všechno a za všech okolností. Věk? Asi rok a půl.
Kostky jsou vrženy…
Je večer, čtvrt hodiny předtím, než má jít puberťák spát. Přijdete k němu do pokoje, on kouká do notebooku staršího data, v televizi má puštěný film, u ucha
telefon, na drátě kamarádku a před sebou ve zmíněném notebooku první snímek prezentace, o které ví už asi měsíc a má ji zítra odevzdat. A co je nejlepší, není schopen ji udělat sám a potřebuje vaši pomoc s překladem do angličtiny.
Vám se v hlavě začíná odehrávat strategický plán, protože si po těžkém dni chcete jít co nejdříve lehnout. Pes na vás vyštěkává, abyste mu dali něco na zub.
Rozhodnete se odstranit vše, co by mohlo odvádět puberťákovu pozornost. vydáte tedy rozkaz vypnout televizi. Dočkáte se prvního návalu keců. Váš druhý povel zní: “běž se osprchovat a pospěš si,” jelikož chcete, aby po dokončení prezentace už prostě jen zalehl a spal. Další várka keců zakončená otázkou: “A musím si umývat i hlavu?”
Odpovíte, že samozřejmě ano, dáte psovi sušené prasečí ucho, aby byl chvíli zticha, puberťák zapadne do koupelny a vy využijete hodinu času získanou puberťákovým “rychlým sprchováním” třeba, co já vím, na napsání článku pro Svobodný blog.
Puberťák rozrazí dveře koupelny, za kterými vy už půl hodiny stojíte a čekáte, abyste jej mohli na tři doby seřvat, o což se snažíte ošetřujíce si rozbitý nos od rány dveřmi. Dočkáte se třetí vlny keců a otázky, jestli máte “nějakej problém”. Vykážete puberťáka k počítači, zatímco pes dojedl ucho a přemýšlí, co dalšího by po vás mohl chtít.
Následujete puberťáka, jenž dostal pokyn najít si zatím nějaké obrázky, po čemž následoval houf naprosto zbytečných a nelogických otázek z jeho strany, do patra, kde se nachází jeho pokoj a v domnění, že puberťák něco dělá, jdete nakrmit morče, u čehož vám asistuje pes. Když se vám podaří odměřit správné množství krmiva a mističku přenášíte do klece, pes se vám do ní zničehonic zakousne a krmení se rozsype, po celé místnosti. Okřiknete ho, což udělá puberťák desetinu sekundy po vás (nechápete, kdy a proč vůbec přišel, když má něco dělat), načež seřvete i jeho a k počítači raději jdete s ním.
Tam na vás čeká další studená sprcha. Zjistíte, že ten jeden snímek, který jste už předtím viděli, je veškerá práce za téměř tři a půl hodiny, co je puberťák doma. Požádáte ho, aby změnil barvy své prezentace, jelikož začínáte vidět rudě a červené písmo se tak pro vás stává nečitelným. Následně se snažíte vysondovat, cože vlastně v té prezentaci má být. To už je víc jak půl hodiny po puberťákově večerce. Pes se díkybohu uložil do pelechu a spí. Snad mu to vydrží…
Další šok přichází ve chvíli, kdy zjistíte, že za 5 let angličtiny, neumí váš puberťák ani základní časování slovesa být, ani zájmena a vaše myšlenky se začnou ubírat směrem: co sakra v té škole dělají?!
Dostáváte se skrz pokročilou večerní hodinu a nervy, které už ani nejsou na pochodu, protože už dávno odešly, do situace, do níž jste si přísahali, že se nedostanete, totiž že celou prezentaci přeložíte sami. Až máte hotovo, vydáte pokyn k uložení a odeslání (v podstatě vaší) práce a pošlete puberťáka spát (což samozřejmě neudělá), abyste si sami mohli jít lehnout.
Ve chvíli, kdy ležíte v posteli a jediné, co sledujete, jsou vaše víčka zevnitř a frekvence vlastního dechu, začne výt pes a budit sousedy. S vytím se k němu přidáte, opět vstanete a zjistíte, že puberťák čumí do mobilu na jůtůbery, což má samozřejmě pro tuto chvíli zakázáno, a ještě má tu drzost schovat to pod peřinu a dělat, že spí. Pes stále vyje.
Seřvete puberťáka, seřvete psa, zalehnete do postele, najdete v nočním stolku špunty do uší a pokud to nezabírá, praštíte se paličkou do hlavy. Ráno vás probudí až budík, který oznámí, že až přijdete z práce, bude to tu všechno znovu…