Vozíčkář dostane 2 400 korun, imigrant 21 000 korun a na kurzy arabštiny dáme 10 000 000 korun

Pod pojmem neziskovky nám mnohým již tuhne krev v žilách. Větší černé díry na peníze asi najdeme jen stěží. To, že je neziskovou organizací i Liga vozíčkářů, jsem se dozvěděla nedávno. Proto jsem šla přímo za povolanými, tedy vozíčkáři, abych zjistila, jestli náhodou tahle neziskovka není lepší a prostě jiná. Bohužel není.

Jako nezisková organizace funguje již od roku 1990, jak je psáno na webových stránkách. Pomáhá prý postiženým překonávat bariéry světa hendikepu. Inspiruje a podporuje hendikepované lidi na jejich cestě k samostatnosti, protože každý má svůj potenciál. Služby a aktivity, které poskytují, jsou koncipovány tak, aby co nejvíce vyhovovaly potřebám klientů. Opravdu je tomu tak?

Ligy vozíčkářů v praxi

Od skutečných vozíčkářů jsem se dozvěděla, že do vedení Ligy vozíčkářů se dostali zcela zdraví lidé a odsunuli invalidy na vedlejší kolej. Konkrétní lidé mi nezávisle na sobě povídali stále to samé.

Když se jedna paní stavovala na neziskovce přímo, dozvěděla se od nich, že už nepracují jako dříve a jak tomu bylo zvykem. Když se ptala na právní pomoc, řekli jí, že se už tímto nezabývají. V podstatě jí tedy předali nepotřebné letáky a jela zase domů.

Jakou tedy činnost vykonává liga vozíčkářů v Brně, co je jejich náplní a na co se zaměřují? Je jejich činností rozdávat letáky?

Všichni invalidé, se kterými jsem mluvila byli Ligou vozíčkářů velmi zklamáni. V žádném případě podle nich opravdově invalidům nepomáhají. Po změně vedení se přístup k vozíčkářům rapidně zhoršil. Všichni se shodují, že se setkali s divným chováním a nezájmem. Pro invalidy se Liga vozíčkářů moc neangažuje.

Palčivá témata vozíčkářů v Brně

Vozíčkáři si v poslední době v Brně stěžují na otřesně provedenou opravu Mendlova náměstí. Protože se tam nedá na vozíčku pohybovat, jezdí invalidé i po silnici. Jak je to ve středu města nebezpečné si asi nemusíme vyprávět. Navíc vozíčkářům hrozí, že budou muset nosit do budoucna helmu. To už se svět opravdu zbláznil?

Vozíčkáři umí klást i otázky. Ptají se, kdo vlastně za invalidy mluví, aby nebyl zastrašován nebo odstaven na vedlejší kolej?

Pravda je taková, že služby pro invalidy v domácí péči je katastrofální, neexistuje mobilní, sociální, zdravotní a právní pomoc, když se tito lidé ocitnou ve zdravotní a sociální situaci. Což je tedy podle nich skutečná katastrofa. Všichni mají přece pomáhat.

Zákony, společenská situace a příspěvky

Zákony tomu zcela odpovídají a na žádost o nějakou změnu bylo odpovězeno, že není proč rušit Drábkovi zákony, když v podstatě vyhovují a nikdo si na nic nestěžuje. Občasného invalidu, který si stěžuje, svou nečinností dostanou do finanční nouze a ten je rád, že nějak přežije. Společenské postavení je pro invalidy katastrofální a oni stojí úplně na konci potřebných.

S upřednostňováním národnostních menšin a ze zvyšujícím se nebezpečím umísťování imigrantů do České republiky, které již v tichosti probíhá, mají i vozíčkáři obavu, že už na ně nezbude nic. Problém je, že vozíčkáře v Brně zřejmě ignorují. Na vánoce podle jejich slov dostali Romové příspěvek na stromeček ve výši 1 500 korun od MMB. Počet je asi nesrovnatelný.

Vozíčkáři na částce 2400 korun

V Brně jsou pouhé 4 oficiální domy pro postižené. Dva ve Starém Lískovci a 2 domy na Vinohradech. SPD byla první stranou, která se dostavila na vánoční besídku na ulici Kosmonautů 17, donesli drobné dárky a zazpívali vozíčkářům. Podle slov tamních invalidů to byl nejkrásnější vánoční zážitek za posledních 25 let. To ale svědčí o absolutní izolaci invalidních lidí na vozíčku.

Na přímý dotaz vozíčkářů směřovaný na poslance u paní Marxové, jak je vůbec možné, že se toto děje, bylo odpovězeno, že je to vůbec nenapadlo a proč prý je nikdo neinformuje. Po sestavení stížností na problémový pohyb vozíčkářů po Brně i při cestování mimo Brno se snad o tento problém alespoň trochu začali zajímat.

Pokud se invalidé stěhují, neexistuje fond na pomoc při stěhování, a když potřebují opravu elektrického vozíku, neexistuje fond pro toho, pro koho je to drahé.

A vozíčkáři se rozhořčeně ptají: Proč město Brno nemůže poskytnout ročně invalidům jednorázový sociální příspěvek, alespoň pro vozíčkáře v nějaké slušné hodnotě, když klidně vyhodí 10 000 000 korun na kurzy arabštiny pro imigranty? Viz. Zvyšování interkulturní prostupnosti veřejných institucí města Brna

Imigranti dostanou 21 000 korun měsíčně na hlavu a vozíčkáři žijí za životní minimum, které by mělo stoupat zároveň s valorizacemi. Jinak pro informaci, vozíčkáři jsou opravdu na částce 2 400 korun a pořád jsou podle ostatních jako žebráci. To opravdu nikoho nezajímá?

Vložit komentář

Komentáře