Očima ženy 21. století 3. Jak se správně rozhodovat?

Mám si koupit ty skvěle padnoucí šaty nebo raději džíny s 50% slevou? Mám setrvat ve stávajícím zaměstnání nebo mám raději zvednout kotvy? Mám mít děti ve 25 letech nebo v 35 letech? Mám vyměnit partnera nebo mám být ráda za to, co mám doma? Život je plný otázek, na které se mnohdy velmi těžko hledají ty správné odpovědi. Na spoustu otázek, které si kladu každý den, ani svým způsobem žádnou odpověď nemám a bojím se, zda ji někdy vůbec mít budu. Nevím, zda jsou mé činy po zásluze ohodnocovány či podceňovány. Nevím ani, zda jsem připravená na to pořídit si rodinu a fungovat jako žena v domácnosti. Nevím ani to, co bude zítra, natož za rok a stejně se na to snažím hledat vhodnou odpověď. Existuje nějaký model, podle kterého se člověk může řídit ve svém rozhodování nebo je vše pouze v rukách osudu?

Souvisí nerozhodnost s bojácnosti?

Jsem nerozhodná a bojím se důsledků za má rozhodnutí. Necítím se na to, dělat razantní kroky ve svém životě a vždy se raději spoléhám na zajeté stereotypy, které mi dávají alespoň částečný pocit jistoty. Bojím se experimentovat, riskovat a zkoušet nové věci, je to tím, že bych se bála, anebo tím, že mám ráda jistotu? V jednom nejmenovaném časopise jsem četla, že naše rozhodování do značné míry ovlivňuje naše výchova i okolí, ve kterém se pohybujeme. Do velké míry je ovšem naše rozhodování ovlivňováno i zkušenostmi, které nemusí být mnohdy až tak příjemné a my v žádném případě nestojíme o to, aby se někdy opakovaly.

Já sama se považuji za cílevědomou ženu, která si jde tvrdě za svými sny a to i přesto, že je cesta opravdu hodně trnitá a když už se zdá být čistá, najde se někdo, kdo na ní opět přihodí velkou dávku bahna a klacků, které vytvoří dokonalou překážku. Ovšem i přesto se nevzdávám a s bahnem i klacky statečně bojuji, co mi síly stačí. A to i přesto, že se ohromně bojím. Tudíž si nemyslím, že by má nerozhodnost souvisela s bojácností, ba naopak si spíše myslím, že do značné míry úzce souvisí s jistotou a trpělivostí.

Velká rozhodnutí chtějí odvahu?

Ve svém životě jsem již třikrát opouštěla zaměstnání. Ani jednou se to neobešlo bez slz a to i přesto, že v jednom případě se jednalo a vysvobození se ze spárů diktátorského šéfa, který se nebojí a neštítí vůbec ničeho. Ovšem i přesto všechno, jsem potřebovala sebrat obrovskou dávku odvahy k tomu, abych z daného zaměstnání odešla. Vždy se snažím vydržet, co to jde, a myslím si, že nejsem jediná. Mnoho žen setrvává v zaměstnání, ve kterém nejsou spokojené jen proto, že ho potřebují k obživě sebe i například své rodiny. I přesto všechno jednou k danému rozhodnutí dojde. Každá z nás ho musí ve svém životě udělat a nebude se jednat pouze o jedno rozhodnutí, bude jich mnohem více a bude na nich záviset vše, co je nám milé. Proto je třeba sebrat veškerou odvahu a začít se rozhodovat podle svých představ i s vědomím, že ne vždy naše rozhodnutí budou správná. O tom život přece je.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *