Ženy, ruku na srdce, už jste někdy přemýšlely nad tím, co by se dalo dělat se dnem, kterým by měl o hodinu déle? O hodinu více zábavy či pracovních povinností? Jak by se s takovýmto dnem dalo, co možná nejlépe naložit? To je otázka. Dal by se ušetřený čas věnovat rodině, koníčkům, cestování, spaní či dokonce práci? Dal by se věnovat naprosto všemu a já si marně klepu na čelo, proč nemůžeme mít denně o hodinu déle času na to, co nás opravdu baví a naplňuje. Rovněž si ale kladu otázku, zda bych vůbec uštědřený čas uměla dobře a kvalitně využít. Jak jste na tom vy? Co byste s další hodinou ve vašem životě udělaly vy?
Co bych dělala, kdybych měla denně jednu hodinu k dobru?
Bavila bych se. Ano má odpověď na otázku, co bych udělala s jednou hodinu času navíc, by zněla takto. Bavila bych se. Ptáte se proč? Protože dnes se bavit zapomínáme a to absolutně. Pokud máme jeden jediný volný den, kupříkladu je státní svátek a my nejdeme do práce či máme placené volno, strávíme ho ve většině případů opět prací. Jakoukoliv. Budeme uklízet byt, povlíkat peřiny, vařit oběd, obdělávat zahrádku, jelikož se sousedčiným kytičkám daří o poznání lépe než těm na mém záhonku, či budeme nečinně zírat do monitoru počítače a projíždět pracovní e-maily či si dokonce plnit pracovní povinnosti. Ano je tomu opravdu tak. Poznáváte se, že ano?
Děláme to všechny a nevíme proč?
Každý den po práci si říkám, že si odpočinu. Nikdy to neudělám. Pokud si půjdu sednout na křeslo, do ruky si vezmu časopis a udělám si kávu, budu doufat, že si časopis přečtu, co možná nejdříve a kávu vypiji, pokud možno ihned a vařící. Proč? Protože si myslím, že bych takovýto volný čas mohla strávit smysluplnější činnostní, než nečinností. Ale proč, když mě tělo a mysl vydává jasné signály, že je potřeba zvolnit tempo? Jednoznačně proto, že nás současná doba nutí zrychlovat a neodpočívat a to nikdy a za žádných okolností.
Mít jednu hodinu denně navíc, tak se bavím!
Z předchozích řádků je zřejmé, že v takto nabitých dnech není možné najít volnou chvilku na to, jednoduše vypnout a začíst se do oblíbené knihy či nového vydání časopisu. Ze své vlastní zkušenosti vím, že pokud se mém nabitém denním programu najde skulina, zaplním ji něčím, co považuji za smysluplné. Vaření, uklízení, praní, plnění pracovních restů či odpovídání na e-maily. Proč ovšem takto uštědřený čas nevěnuji sobě a své rodině? Proč si prostě jednoduše nesedneme na zahradu, nevezmeme si do ruky šálek kávy a v tichosti neposloucháme zpěv ptáků? Nevím. Opravdu na to neznám odpověď. Jediné, co vím je, že pokud by se dalo získat jakýmkoliv způsobem hodinu času v životě navíc, věnovala bych jí tomu, že bych se bavila v kolektivu nejbližších a nevěrnějších lidí, co znám.