Červinka J. FPF1. 52.9. PORUŠENÁ SYMETRIE – POLEMIKA.
Já jsem si naprosto jist, že neexistují zákony absolutně symetrické a díky tomu můžeme ve vědě vždy postoupit v poznání trochu dopředu. Takže na otázku, co s takovými zákony, které jsou přibližně symetrické? Z pohledu Nové relativně (ne)částicové, ((ne)hmotné) fyziky se jeví skutečnost, že v široké oblasti důležitých jevů, jako jsou jaderné síly, elektrické jevy, a dokonce i tak slabé interakce jako je gravitace, se ve velmi rozsáhlé oblasti fyziky se ukazují být symetrické. To je tvrzení při nejmenším nepřesné, ale spíše nesprávné. Je potřeba vždy hovořit o relativní symetrii.
Nová fyzika vychází ze zákonů odvozovaných z představ o elementárním procesu transformace elektromagnetické energie ve vírové struktuře bosonu ZoCeLo, a zde je zatím poměrně těžké najít nějakou symetrii. To vcelku dobře koresponduje s konstatováním, že existuje jeden nepatrný jev a ten nám říká: „Ne, zákony nejsou symetrické!“ Jak je to možné, že příroda je téměř symetrická, ale přece jen symetrickou není? Co s tím máme dělat? No prostě nic, protože nám to umožňuje hledat absolutní symetrii a při tom objevíme nové přibližné symetrie, a to jsou naše nové objevy. Symetrie a asymetrie se potřebují navzájem tak, jak k sobě patří hmota a záření. Mnozí mohou třeba říci, jako hmota a antihmota. Fantazii se meze nekladou.
Odkazování na příklad vztahů mezi jadernými částicemi a tvrzení, že síly mezi nimi jsou přesně stejné, a tudíž existuje symetrie jaderných sil. Já to vidím jako příklad poněkud odvážné tvrzení. Stávající úroveň přesnosti měření a aktuální teorie částicových fyziků sice toto tvrzení umožňuje. Ale je tu Nová fyzika, která se dívá na nukleony jako energii ve vírových strukturách elektromagnetickém vlnění. To znamená zcela rozdílné rozložení prostorové hmotnosti protonu a neutronu. To znamená, stávající tvrzení o symetrii nadále nemá smysl. O jednoduché záměně neutronu a protonu nemůže být ani řeči. Přibližnost symetrie vycházející z rozdílné podstaty jaderných a elektrických sil je chybná a zavádějící z toho důvodu, že nevychází z jednotné podstaty původu všech dosud známých sil. To je dáno faktem, že všechny síly jsou výsledkem superpozice bosonu ZoCeLo, který generuje EM síly spolehlivě vyjádřenými Poyntingovými vektory, jejich funkcemi.
Vývoj názoru na dokonalost kruhového pohybu planet kolem Slunce je nádherným příkladem toho, jak se symetrie může vyvíjet. Nejdříve je symetrie absolutní a hlubší poznatky ukážou, do hry vstoupí symetrie nové. Tak je to i s pohledem na symetrii subatomových částic, kde se vědcům Novou fyzikou otvírají široké možnosti pro hledání nových symetrií. Zajímavé je jak zásadní roli při hledání symetrií sehrává kružnice, a to zejména v Nové relativně (ne)částicové ((ne)hmotné fyzice.
Vysvětlovat, odkud symetrie pochází? Proč je příroda přibližně symetrická? Já se domnívám, podstata symetrie vychází ze zákonů elektrodynamiky, a to je podporováno nejnovějšími poznatky Nové fyziky. Zejména faktu, pro znázorňování vírových struktur se jeví jako velmi vhodný model rotujícího toroidu. Proč nepřipustit, že jediná absolutní symetrie je vesmír, sám o sobě, a její poznání bude naším věčným úsilím. Tedy symetrie byla a bude. Brát to jako fakt, to nám umožňuje netápat a pracovat na neustálém přibližování cestou přibližných symetrií.
Hledání symetrie je možno chápat jako ověřený postup vědeckého zkoumání. Já považuji za důležité, aby si každý vědec byl schopen formulovat své vlastní symetrie, pokud mu nějaká obecně uznávaná nevyhovuje. V tom tkví schopnost vědce dělat významnější objevy posouvající vědu kupředu.
Tyto myšlenky bych rád dal na zvážení studentům, aby jak je jen možné, byli schopni překonávat zavedené stereotypy. To uvádím proto, že řady významných vědců přišlo na mnohé geniální nápady za doby jejich studia a ztratili mnoho času překonáváním stereotypů svých profesorů, kteří často nic neobjevili.