Červinka J. FPF1 7.8. GRAVITACE A RELATIVITA – POLENIKA
Einsteinovy objevy podstatně modifikovaly Newtonovy gravitační zákony. Navzdory velké pravdivosti ve smyslu vědeckého pozorování, na úrovni dané doby, a nadšení které Newtonův zákon gravitace vyvolal, se následně ukázalo, že tento zákon nevyhovuje v mikrokosmu. Jeho nedostatky se projevily při zkoumání fyzikálních procesů, při kterých je nutno brát v úvahu zákony teorie relativity. Newton předpokládal, že gravitační síla působí okamžitě, v důsledku pohybu hmotnosti, aniž by se tento závěr dal nějak prokázat. Z toho nevyhnutně vyplýval závěr, že by bylo možno vysílat signály šířící se nekonečnou rychlostí, což se nikdy neprokázalo. Einstein předložil důvody, proč není možné posílat signály rychlostí vyšší, než je rychlost světla, a tak prokázal chybnost gravitačního zákona. Opravou Newtonova zákona tak, že bylo vzato v úvahu opožďování signálu vznikl nový zákon nesoucí název Einsteinův zákon. Podle Einsteinovy teorie relativity vše, co má energii má i hmotnost, má hybnost – hmotnost, v tom smyslu, že je gravitačně přitahováno. To bylo prokázáno, když bylo pozorováno, že světlo průletem kolem slunce, je jim přitahováno a mění tak svůj směr. To se považuje za dost průkazné, že světlo, které má energii má i hmotnost, a že je gravitačně přitahováno.
Nakonec se ukazuje, že i Einsteinova teorie gravitace nedovede vysvětlit mnohé jevy, a má své nedostatky. Poslední léta jsou poznamenána výzkumy, které naznačují, že každá hmota se skládá z nepatrných částic, že existují různé druhy interakcí, jako jsou například jaderné síly. Žádné teorii, až dosud, se nepodařilo vysvětlit gravitaci. Teprve teorie Nové relativně (ne)částicové ((ne)hmotné) fyziky (NF) umožňuje pochopit generování gravitačních sil, jako sil, které vznikají jako důsledek energie vírových struktur elektromagnetických (EM) polí. Přesněji řečeno, jako důsledek elementárního objemu EM energie (EM vlnění), kterou je možné přesně vyjádřit Poyntingovi vektory. Za elementární zdroj gravitační síly je možné, (zatím), považovat vírovou strukturu bosonu ZoCeLo. Tento boson je z hlediska klasických fyzikálních vlastností nejmenší možnou vírovou strukturou EM energie, o niž můžeme hovořit, že má vlastnosti hmoty. Navíc boson ZoCeLo má tu specifickou vlastnost, že umožňuje vysvětlit univerzální způsob transformaci energie mezi indukcí magnetické a elektrické energie. B – ZoCeLo je možné si přestavit jako dočasný rezonanční elektromagnetický obvod s indukčností danou proudem energie rotujícím v jeho prstenci (toroidu) a elektrickým potenciálem mezi protilehlými elementy obvodu toroidu v důsledku jeho spinu. Nic méně je potřeba dodat, že taková představa bude zcela jistě postupně upřesňována v důsledku ověřování strukturálních modelů, a ty jsou zatím jen na opravdovém začátku. Což je zase na druhé straně výzva hlavně pro studenty a mladé vědce, aby si ověřili vlastní tvůrčí schopnosti a fantasii
Takže již není možno souhlasit, že „u velmi malých rozměrů, kde dochází ke kvantovým jevům, je gravitační pole tak slabé, že zatím nevznikla potřeba vytvořit kvantovou teorii gravitace“. Tak jako kapky vody dovedou vytvořit oceány, tak elementární síly bosonu ZoCeLo svojí superpozicí dovedou vytvořit gravitační síly největších kosmických těles.
Považuji za důležité upozornit studenty na zvláštní vlastnosti sil vytvářených bosonem ZoCeLo vyjadřovaných Poyntigovými vektory. Stačí si na kousek papíru namalovat dva P-vektory, které jsou vůči sobě různými směry a vyvodit EM síly, jak na sebe působí, abyste pochopili relativitu hmotnosti mikrosvěta a tím i celého vesmíru. To protože, že makrokosmos není nic jiného než superponovaný mikrokosmos, i když poměrně složitým způsobem.
Na závěr bych dodal, že nejsem příznivcem principem neurčitosti, protože mi navozuje pocit bezradnosti vědců, kteří se neseznámili s principy NF, která se na neurčitost dívá zcela jinak.