Současnému světu rozumím čím dál méně. Máme příkazy a zákazy téměř na vše. Mnohdy je jeden absurdnější než druhý, tak proč nezavést limit i na umírání? Zřejmě se s tím moc couráme a neumíme se přizpůsobit. Když se tedy rozhodnete umřít, moc se s tím nepárejte a zvládněte to do 30 dnů. Jde o novou lhůtu pojišťovny s časovým omezením na umírání. Jde o pilotní program VZP umožňující lidem zemřít doma, který je ale vymezen lhůtou 30 dní. Den jednatřicátý je vám osudný a pojišťovna přestává péči hradit a všechny hospice musejí začít shánět finance jinde. Jak ale umírání vměstnat do jasně ohraničené 30 dnů trvající časové lhůty?
Pilotní program VZP
Pilotní program funguje již od roku 2015 a pacient, který do něj vstoupí, má zajištěnou veškerou výhradní péči. Domácí hospic tak umožní pacientovi to, co je zcela přirozené. Být doma ve své vlastní posteli, být obklopený svými blízkými a mít k dispozici personál za pacientem docházející podle potřeby. Péče o umírajícího je pro každou rodinu velmi časově, finančně i emočně náročná. Jde tedy o významný počin VZP, který dává lidem novou naději splnit přání všem, kteří si přejí dožít a zemřít doma. Výzkum neziskové organizace Cesta domů dokládá, že jde o 78 % lidí, kteří chtějí zemřít doma. Většina ale u nás umírá v domovech pro seniory a v nemocnicích. Jen 2 % umírají v domácí hospicové péči.
Jak chcete zemřít vy?
Smrt k životu patří, takže nejde o nemístnou otázku. Pokud nebudete obětí nějaké nepředvídatelné situace, chcete umírat někde za plentou v místnosti dalších 30 lidí, kteří jsou na tom asi stejně hrozně jako vy? Nebo v domácím prostředí blahodárně působícím na psychiku pacienta, tedy tam, kde to dobře znáte a cítíte se v bezpečí? Část pacientů bohužel spořádaně během třicetidenní lhůty nezemře. Je třeba pak sehnat finance na další péči, kterou už pojišťovna přestane hradit a nastává i hrozba otevřené cesty k euthanasii ze zjevných ekonomických důvodů. Lze umírání naordinovat? Kde je vlastně etika a kde začíná naše lidské právo? Pokud budete mít neskutečné bolesti, máte právo se rozhodnout přijmout látku, která ukončí vaše trápení, nebo budete trpět pod jakousi rouškou humanity? Otázky, na které nejde jednoznačně odpovědět.
Lidskost, zákon a ústava
Ministerstvo zdravotnictví o tom jedná a podle slov ministra Miloslava Ludvíka – ČSSD, by se lhůta 30 dnů nemohla uvést ani ve vyhlášce a mohla by být protiústavní. VZP ale vychází z dat a zkušenosti lékařů zaměřujících se na paliativní péči. Domácí hospicová péče pomůže nemocným prožít poslední období svého života v rodinném kruhu. Potíže s placením se pak podle statistik týkají asi 1/10 pacientů mobilních hospiců v pilotním programu VZP a ministerstva zdravotnictví. Podmínka 30 dnů je pro VZP pojistkou, že mobilní hospice nebudou sami natahovat délku péče. Po 30 dnech bude záležet na tom, zda péči uhradí pacienti, nebo ji zaplatí hospic ze svých zdrojů. Denní náklady na jednoho pacienta se pohybují od 1 500 do 2 000 korun.
Statistika a čísla
Průměrná délka života pacientů v domácím ošetřování je asi 15 dnů, ale 12,5 % nemocných nakonec žije déle než 30 dnů. Doma se jim prostě uleví. Projekt má nastavit pravidla, kdy budou mít všichni pacienti od roku 2018 nárok na hospicovou péči, kamennou i mobilní. Ministerstvo vydá dvě vyhlášky, kde určí podmínky, jako je vzdělání personálu hospiců a nastaví systém plateb za umírající. Postup VZP kritizují lékaři i odborná veřejnost z oboru paliativní péče. Robert Huneš, prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče dodává, že jde o nemravný pokus VZP vlomit se do rozhodování lékaře, což pojišťovně nenáleží. V roce 2015 bylo průměrně věnováno umírajícímu 16 dnů péče, letos je to ale již 36 dní.
Jak je to před volbami a jak po volbách
V současné době je do programu zařazeno 19 smluvních poskytovatelů zdravotních služeb a na základě vyhodnocení pilotního programu bude pak stanoven další postup. VZP nemůže být tvůrcem legislativy a rozhodnout co bude hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění a co ne. Robert Huneš upozorňuje i na úplně evidentní fakt, že je před volbami, a jde o různé politické nátlaky na řešení některých palčivých problémů, a pak vznikají chybová rozhodnutí. Hospicová péče musí být dostupná pro každého. Projekt je ale nastaven tak, že péče bude díky personálním a technickým parametrům dostupná pouze ve velkoměstech. Na venkově pak lidé tuto péči mít nebudou. Je třeba najít systém, který to bude řešit plošně.
Péče přicházející do rodiny
Do rodiny za nemocným dochází pravidelně zdravotní sestra, lékař a sociální pracovnice, která pomůže rodině zprostředkovat případný příspěvek na péči. Zahrnuje i nezbytné psychologické služby pro nemocného, ale i jeho blízké včetně služeb duchovního charakteru. Často umírající řeší něco, co předtím dlouhou dobu neřešil a chce srovnat nevyřešené vztahy. Stále čeká, že se to nějak před smrtí dořeší. Lékaři zase umí dobře pokrýt bolesti a zachovat umírajícímu důstojnost do posledního okamžiku, což je pro umírajícího velmi důležité. Jak ale stanovit zákonem lhůty a výši možnosti čerpaných peněz? Jak při tom zachovat lidskou důstojnost? Jak zaručit, že člověka nedržíme proti jeho vůli v bolestech při životě a na druhé straně mu neodepřít péči v posledních dnech, kterou potřebuje? Umírání je součástí života. Jde o palčivý problém, který se týká každého z nás.
Zdroj: Zemřít do třiceti dní, tak zní lhůta pojišťovny. Máme mít časová omezení i na umírání?
Zdroj: Stát chce změnit platby hospicům za umírající. Dosud pojišťovny hradí pomoc jen prvních třicet dní