Přátel není nikdy dost. Lidé, kteří nám z nějakého důvodu vkročí do života, nás podle všeho mají v životě něco naučit. Tito lidé jsou velmi důležití a je jedno, zda se jedná o přátele na střední škole či přátele v domově důchodců. Pro člověka je lidský kontakt velmi důležitý v každém věku. Ovšem jak doopravdy rozeznat skutečné přátele, kteří nás vždy umějí rozesmát, ví o nás téměř cokoliv a moc dobře znají naše grimasy, když nám není zrovna do smíchu od těch, které za svůj život pouze střetneme v zaměstnání či na jazykovém kurzu? Rozdíl mezi skutečným přátelstvím a letmou známostí, která čítá pouze suchý pozdrav a pár vět typu „jak se máš?“ je obrovský. Skutečných přátel totiž oproti těm virtuálním i letmým bývá o poznání méně. Zkuste si promazat kontakty na sociální síti a zapřemýšlet nad tím, kdo je pro vás skutečně důležitý a kdo ne.
„Přítel na sociální sítí“
Přidat si v dnešní době někoho „do přátel“ bývá vskutku jednoduché. Velmi často ani netušíme, s kým máme vlastně tu čest a o opravdovém přátelství se zde v žádném případě nelze bavit. Moderní doba nám tento zdroj komunikace nabídla jako blesk z čistého nebe i když občas vůbec nevíme, jak bychom se na těchto sociálních sítích měli chovat. Na sociálních sítích by nám ve skutečném životě pomohlo z necelých 150 přátel pouhých 5. Tato čísla jsou poněkud úsměvná při pohledu na ty, kteří mají ve svých přátelích někdy i přes tisíc „přátel“.
Limit sociální kapacity
Náš mozek má takzvaný limit sociální kapacity, což v překladu znamená, že se dokážeme plně věnovat, alespoň teoreticky pouze 150 přátelům. Více jich náš mozek jednoduše nezpracuje a mnohdy si dané lidi ani nedokáže vybavit. Psychicky ani časově se větší množství jednoduše nedá stíhat.
O „své lidi“ je třeba pečovat
Pokud ve svém životě máte hrstku přátel, kterým opravdu věříte a nikdy byste je nedokázali ze svého života vyčlenit, pečujte o ně. Těchto lidí je totiž opravdu jako po šafránu. Mladší lidé dokážou mnohem lépe navázat přátelský kontakt, než lidé starší. Je to především z toho důvodu, že v mládí neřešíme, jestli má Jitka lepší práci než já a šťastnější rodinu včetně movitého manžela, jako je tomu v dospělosti, kdy téměř v každém vidíme svého rivala. Pokud ovšem ve svém životě máte ty opravdové přátele, musíme o ně pečovat a udělat si na ně čas i v případě, kdy nevíme, kam dřív skočit. Naslouchejme těmto lidem, volejme jim „jen tak“, povzbuzujme je a v žádném případě o nich nešiřme pomluvy a fámy. Buďme k nim upřímní a otevření. Nikdy totiž není dobré ubližovat někomu, kdo by byl schopen pomoci v nouzi nevyšší právě nám. Mohlo by se nám tak totiž stát, že nás naši jediní přátele navždy opustí. Usmívejme se proto na ty, na kterých nám záleží a nikdy jeden na druhého nežárlete proto, že každý má i více přátel než pouze nás samotné.