Červinka J. FPF2. 5.2a4. ROVNOVÁHA V ELEKTRICKÉM POLI. STABILITA ATOMŮ.

Červinka J. FPF2. 5.2a4. ROVNOVÁHA V ELEKTRICKÉM POLI. STABILITA ATOMŮ.

 

            Polemika k této kapitole je obecnějšího charakteru, protože Nová relativně (ne)částicová, ((nehmotná) fyzika (NF) se odlišuje od klasické fyziky hlavně v tom, že nechápe elementární náboj jako elektrostatickou energii v jednom bodu, ale chápe E statickou energii jako relativní veličinu neoddělitelně vázanou na energii magnetickou. Důvodem je, že energie (hmota) každého elementárního objemu může být vyjádřena Poyntingovým vektorem (P-vektorem), který slučuje vektory E a M indukce. Z podstaty vzájemného silového působení dvou P-vektorů v závislosti na jejich vzájemných směrech vyplývá absolutně relativní vzájemné silové působení v rozsahu od sil gravitačních až po síly odpudivé. Včetně nulového působení.

            Z tohoto úhlu pohledu nemá valného smyslu klást si otázku, kdy může být bodový náboj ve stabilní mechanické rovnováze v elektrickém poli jiných nábojů? Za těchto předpokladů, vzhledem k dynamice E-pole, je jakákoliv mechanická představa nepostačující.

            Spíše je možno souhlasit s tvrzením, že v žádném elektrostatickém poli neexistují žádné body stabilní rovnováhy, ve kterých jsou už jiné náboje. Musíme však vzít v úvahu za jakých objektivních podmínek definoval Gauss svůj zákon. Je zřejmé, že jedním z předpokladů byla představa elementárního náboje, jako Elektrostatické energie soustředěné v bodu. To znamená připustit nekonečnou hustotu energie v tomto bodě, což nepřipouští jak Planckova kvantová mechanika, tak vírová podstata elementárních částic (boson ZoCeLo).

            NF však nijak nevylučuje platnost Gaussova zákona, protože dostatečně přesně popisuje fyzikální jevy na úrovní rozměrů do asi tak 10-15 m. V hlubším mikrokosmu však tento zákon nevyhovuje, a to z důvodu, že nebere v úvahu dynamiku, spojitost a relativitu náboje, včetně jeho kauzální vazby na magnetickou energii, jako část sjednocených komponentů P-vektoru.

            Jak je zřejmé NF dává nové možnosti, jak si představovat fungovaní elektrostatického pole ve neodlučitelné vazbě na magnetickou energii. V této souvislosti necítím potřebu zvláště se zabývat rovnováhou v elektrostatickém poli. Myslím si, že pokud existují ve fyzice rovnice, můžeme vždy hovořit o rovnováze, nikoliv však v případě elektrostatického pole.

            Tento závěr však nijak nesnižuje význam chápání chování náboje na úrovni klasické fyziky, pro kterou má nezastupitelný význam.

 

 

 

Červinka J. FPF2. 5.4. STABILITA ATOMŮ ROZŠÍŘEMÍ.

 

            Všechny dosavadní představy z modelů protonů a elektronů vycházející z představy působení pouze zákonů elektrostatiky se ukazují jako velmi nestabilní v reálném čase a pro dnešní moderní teorii nemají valného významu.

            Dávno byly zavrhnuty představy o homogennosti kladného náboje v kouli a elektronu jako záporného náboje v klidu uvnitř této koule. (Thomsonova představa).

            Rutherford a Bohr navrhli model atomu s elektrony obíhajících po orbitech, jak je vidět na obrázku 5.4 FPF2. Do nedávně doby se stabilita vysvětlovala pomoci kvantové mechaniky. Používaly se nejasné představy působení sil na principu neurčitosti.

            Zásadní přelom v pochopení fungování modelů atomových a subatomových struktur přinesly strukturální modely vypracované prof. Pavlem Ošmerou a kolektivu z VUT v Brně. Modely atomů vypracované výlučně na působení dynamických elektromagnetických sil mezi protony a elektrony, které jsou tvořeny vírovými (toroidními) strukturami rotující elektromagnetické energie. Neoddiskutovatelnými přednostmi Ošmerových modelů jsou na příklad, objasnění mechanizmu působení EM sil generovanými toroidy na lokalizaci elektronů v prostoru atomů a základní princip stabilizace polohy elektronů na kvantových principech EM vírových polí. Podle mne fascinující je, že principiální správnost strukturálních modelů je potvrzena experimenty chemiků zkoumající strukturu atomů a molekul. Mně osobně Ošmerův model atomu přivedl k možnosti formulovat obecné principy Nové fyziky, která zásadním způsobem rozšiřuje Ošmerův objev. Rád bych studentům doporučil prostudovat vědeckou práci prof. Ošmery.

            Důkladným kritickým studiem Ošmerovy vědecké práce jsem dospěl k novým teoretickým poznatkům vedoucích k formulování základních principů Nové relativně (ne)částicové, ((ne)hmotné) fyziky. Ta vidí komponenty atomů jako relativně stabilní elementární částice skládající se ze superpozicí bosonů ZoCeLo. To ve svém důsledku znamená, že koneckonců žádná částice a ani atomy nejsou nekonečně stabilní a jsou součástí trvale se proměňujícího se energie ve vesmíru.

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *