Z deníčku studentky 29: já, mladý křesťan

Už dřív jste mohli z deníčku studentky vytušit to, co jsem se teď rozhodla napsat na plno. Jsem věřící a navštěvuji církevní školu. A neměnila bych.

Pro okolní svět je víra něco jako cejch, razítko na celý život, plno předsudků.

Předně bych chtěla vyvrátit mylné tvrzení, že křesťanská mládež nemá svůj vlastní názor, prostě takové stádo ovcí. Velký omyl. Právě věřící mladí uvažují o takových tématech, která nejsou úplně běžná a v dnešní společnosti jsou často odmítána jako nevhodná. Potraty, eutanazie, život na hromádce… To všechno se prodiskutuje, a ne jednou, v různých společenstvích i jen tak mezi přáteli. Ano, církev má nějaký názor, ale to neznamená že i lidé, kteří církev uznávají, musí nutně tento názor úplně a beze zbytku schvalovat.

Další mylnou informací je, že se křesťanská mládež neumí bavit, je příliš slušná, upjatá, ohraničená přesnými pravidly a zákazy. I toto je pouze předsudek vytvořený zlými jazyky které nejspíš nikdy takové společenství nepoznaly nebo se v něm z nějakého důvodu spálily. To, že většina věřících mladých nechodí na zábavy typu první pivní liga nebo klub s drogovým podtextem a neprovozuje vztah na jednu noc neznamená, že se neumí bavit. Jen chápe zábavu jinak, možná divně v očích dnešní společnosti. Různá spolča a setkání dokáží nahradit bezduché popíjení i flirt na jednu noc. Povídání s přáteli, zpívání, hry, to je hlavní náplní. A navíc nikdo neříká, že i křesťan si nezajde jednou za čas popít. Ale všeho s mírou.

Samozřejmě do toho nemohu zahrnout všechny mladé křesťany, to by nebylo správné ani pravdivé. Každý podle svého svědomí se snažíme žít dobře, snad co nejlépe. Někdo se potřebuje vybouřit a tak mu pravidla nejsou po chuti, ani když jdou ruku v ruce s tím, čemu věří. Ale takoví lidé jsou ve všech společenských vrstvách.

Nemějte mi tato slova za zlé, ale od toho je svobodný blog, ne?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *