Vidíme to kolem sebe denně. Internet je toho plný a informací je víc než dost. Ten kdo zažil smrt v přímém přenosu života, která se týká zejména dítěte či mladého člověka, který mu byl bližší než vlastní kůže, chápe podstatu nadpisu. Kdybyste věděli, že vám zbývá jediný den, jaký by byl ten váš den D a jak byste jej žili? Onen zážitek ztráty někoho blízkého vás totiž nutí denně bilancovat a přemýšlet o svém životě víc než obvykle. Občas totiž i své myšlenky sotva stíháme chytat a uvádět ve skutečnost.
Životy žité kosmickou rychlostí
Pracovně si to všichni svištíme kosmickou rychlostí a stíháme jen zlomek toho, co zbývá z našich snů. Čím dál častěji si taky uvědomujeme, že nemáme čas snít. A pokud nemáme sny a vize, život nám nemá co přinést. Pokud se na nás valí jen samá práce a povinnosti, brzy se bude doslova klonovat a padat na nás i ze stropu. Kam soustředíš pozornost, tam to roste. Jste zavaleni prací? Pokud jí polovinu neukrojíte motorovou pilou, brzy zkolabujete. Slova „až pak“ nefungují. Žádné „až pak“ nebude. Čas na práci a čas na zábavu. Na to, co opravdu chceme.
Co kdyby už zítřek nebyl
Možná se každé ráno i večer při čištění zubů svého odrazu v zrcadle ptáte: Co kdyby ses zítra ráno už neprobudil? Pokud máte pocit, že takhle to dál nejde a váš život se cvrknul do pěti minut vychutnané kávy a pak už je to jen samý stres a shon, je na čase jít a něco ve svém životě změnit. Kterýkoliv z dní, který právě žijeme, může být ten náš poslední. Slyšet uvnitř v hlavě den co den tu samou otázku má zásadní vliv na váš život.
Čas na práci, čas na sny
Je čas spřádat a žít své sny a přijmout svoji smrtelnost. Tu jsme totiž vytlačili za plenty starobinců, kde o samotě umírají lidé, kteří měli možná stejné sny, jako máte vy, ale nestihli je uskutečnit. Nezavěšujte, jste v pořadí. Nebo udělejte první krok. Zapomeňte na strach. Fakt musíme jednou umřít. Trápit se nad něčím, co nemůžeme změnit, je zbytečné.
Celý život jsme zvyklí usínat s tím, že se ráno probudíme a bude zítra. Jenže jednoho dne žádné zítra prostě nebude. Některý z těch dnů bude ten náš poslední. Den D bude pravděpodobně stejně obyčejný, jako byl váš dnešek. Nikdo neuspořádá karneval na vaši počest. Ten si totiž musíte uspořádat sami. Je čas užít si váš den konečně podle sebe.
Životní rovnováha
Vše má být v rovnováze. Půl práce, půl zábavy. Půlka štěstí, půlka překonaných výzev a těžkostí. Naučit se žít v souladu a přijímat se. Nežít odpojeni od své podstaty. Zkusit si odpovědět na všechny ty otázky, co byste dělali, kdybyste se nebáli, nebo kdybyste měli čas. Čas nemáte, čas si děláte. Děláte si jej na ty důležité věci. A je důležité, aby se opravdu ty důležité věci staly opravdu důležitými. Už víte, které to jsou?
Co byste dělali, kdyby peníze nehrály roli… Žijete své životy, nebo na ně jen vyděláváte… Děláte svým konáním sebe, lidi a svět kolem lepším místem k samotnému bytí vás samotných i jiných? Otázky, zda se máte rádi, kolikrát jste se dneska zasmáli, tančili, zpívali, cvičili, sledovali východ či západ slunce… Dělali, to, co opravdu chcete dělat a máte to rádi. Otázky, které očistí podstatné od nepodstatného. Oddělí zrno od plev.
Až přijde den D
Není třeba spěchat. Do cíle dorazíme všichni… Stačí být připravení, pozorní i pokorní, a nechat věci jen tak plynout. Naučit se přijímat a být vděční. Za tento den, za zítřek a možná ještě za pozítří. Žít zároveň i tak, aby i zítřek stál za to. Až zase ráno nebo večer budete na sebe koukat do zrcadla, zkuste žít ten den tak, abyste si mohli večer říct: Ano je to tak v pohodě, i kdybych se zítra ráno už neprobudil. Můj den D stál za to.