Červinka Jaroslav. Bludný balvan pro Jiřího Grygara.
(Glosa)
„Český klub skeptiků SISYFOS zve na akci
Bludné balvany za rok 2015 – XVIII. ročník
Cena se udílí jednotlivcům a družstvům
za matení české veřejnosti
a to v pátek 1. dubna 2016 v 17.00 hodin
ve Strouhalově posluchárně“
Takto v roce 2016 zval Klub českých skeptiků na ceremoniál předávání zvláštních cen za matení veřejnosti. Vážnost ceremoniálu je podepřena zdůrazněnými fakty:
Trofeje za matení veřejnosti v roce 2015 předá Jiří Grygar se svou družinou.
Z novinového článku „Jiří Grygar nechce metál od Zemana“, od Tomáše Tománka.
Uznávaný astrofyzik nechce medaili od prezidenta Zemana. Dobrovolně se nechal vyškrtnout ze seznamu kandidátů na státní vyznamenání, který připravila poslanecká sněmovna. Popularizátor vědy nijak své rozhodnutí nekomentovala dlouhodobě se, ale netají i její orientace na Východ.
„Odmítnutí návrhu dr. Grygarem nemá souvislost s panem prezidentem“, jak Hrad informoval v E-mailu navrhovatel.
Hlavně pravicoví poslanci se hned za vědce postavili. „Velice si Vážím postoje Jiřího Grygara, že se vzdal možnosti získat vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana“, řekla místopředsedkyně TOP 09.
Astrofyzik Grygar odmítá medaili od Zemana. Nechce do černé díry.
Petr Honzejk – komentátor HN
- Grygar jasným postojem vzal prezidentovi šanci začít metály využívat jako součást kampaně na znovuzvolení.
- Připravil ho o možnost říci: “Vidíte, jak jsem nepředpojatý, nadstranický, velkorysý! Dám medaili i tomu, kdo mě tvrdě kritizuje, neb si vážím jeho profesních výkonů”
Astrofyzik Jiří Grygar dal najevo, že nechce medaili od Miloše Zemana. Grygar je vědec, racionalista, skeptik, tak se nemůže divit, že první reakce na jeho krok bude skeptická. Proč to dělá? Nekalkuluje náhodou s tím, že odmítnutí medaile je vlastně víc než medaile samotná? Tedy že mu jasné NE přinese mnohem větší publicitu, než kdyby stál 28. října ve Vladislavském sále v dlouhé řadě laureátů odsouzených k tomu, že na ně dýchne Miloš Zeman.
Tolik z citací medií. Nebývá tak častým jevem, že se čeští význační a uznávaní vědci vyjadřují k symbolům státnosti neuctivě, jako například k prezidentu republiky. U nás je to v současné době podivná móda, že mnohá media si neobjektivně a neuctivě berou za cíl symbol české státnosti, kterému ani nedopřejí stejná práva a ochranu, tak běžnou pro zvláštní skupiny občanů, a to při deficitu schopnosti vlastní sebereflexe.
O to více je to překvapující, když media obratně manipulují s různými zvláštními výroky populárních osob, jako je na příklad u Jiřího Grygara. Je otázkou, co vlastně Jiří Grygar svým postupem při odmítnutí vyznamenání vlastně chtěl říci? Je to to, co naznačila některá media? Grygarovo distancování-nedistancování se, od některých článků, vyznívá pokrytecky, a stěží lze vyloučit politický podtext.
Jak je zřejmé z úvodu článku, začal jsem uvažovat nad činností Jiřího Grygara, jako vědce, a hlouběji přemýšlet, od počátku roku 2016. Tehdy jsem si řekl, že to nestojí za to se ním zabývat, je to přece jen všeobecně uctívaná modla české vědy. Asi uznal, že ocenění převzal v životě až příliš, a že by měl být skromnější.
Jenže ocení přicházejí dále a neodmítají se. Je to zvláštní, od prezidenta se ocenění nebere, ale od místopředsedy vlády MVDr. Pavla Bělobrádka ano. Je to výraz politických postojů pana Grygara? Já jsem si jist, že ano, proto se chci k praxi udělování cen za vědu vyjádřit. Moje životní zkušenosti a výsledky práce v oblasti vědeckotechnologického a investičního rozvoje mi dávají dostatek oprávnění se k vědecké úrovni pana Grygara vyjádřit.
Předně, vědní obory, v nichž se Jiří Grygar prezentuje, byly dlouhou dobu považovány vědci ostatních oborů přírodních věd za pavědu. Astronomie a zejména astrofyzika však v posledních letek prokázaly, že tyto obory se stávají skutečnou vědou opřenou o poznané fyzikální zákonitosti přírodních věd. Zejména je to díky sbližování teoretických a praktických výzkumů v oborech částicové fyziky. optiky částic, plazmatu, spektrometrie částic, a hlavně teorie Nové relativně (ne)částicové fyziky, která sjednocuje fyzikální zákony celé přírody, od mikro po makro-svět, na jednotné teoretické fundamentální bázi.
To bohužel Jiřímu Grygarovi uniklo, a zůstává na pozicích člověka, „vědce“, který nezachytil podstatné změny v rozvoji teoretické fyziky, zabývající se objektivní realitou a relativní podstatou hmotnosti. Stačilo pozorně sledovat výsledky práce vědců v Los Alamos v USA. To mu samozřejmě nejde vytýkat, spíše je třeba ocenit jeho schopnost, že za takové situace dokáže vytěžit maximum ocenění a prospěchu. Zcela jistě má však jeho popularita jen málo společného s moderní vědou, která mu zřejmě delší dobu uniká.
Mně naopak uniká důvod, proč mají být oceňovány skeptické přístupy k vědeckému myšlení a tím chci poukázat na Jiřího Grygara, jako angažovaného skeptika. No, v podstatě se ani nedivím, protože když jsem poslouchal jeho princip roztahování (rozpínání) vesmíru na příkladu natahující se gumičky s uzlíčky, pochopil jsem, že jeho poutavé vyprávění nesmyslů nemá většinou pevný vědecký základ. Ten mu bohužel v tomto případě také chyběl.
Pan Grygar byl mnoho let viceprezidentem Evropské rady skeptických organizací (ESCO). Je členem výboru Českého klubu skeptiků Sisyfos. Rád rozdával bludné balvany těm, kdo si dovolil mít jiný vědecký názor než on a jeho skeptici.
Uvádím citaci z internetových stránek Českého klubu skeptiků: „Bludný balvan propůjčujeme v naději, že laureáti vbrzku získají nejednu Nobelovu cenu, a tudíž dle našich pravidel budou muset naši cenu vrátit.“ U pana Grygara by měl být obdobný mechanizmus, jen trochu pozměněn. Pan Grygar sice Nobelovu cenu nezískal, ačkoliv to někdy podle jeho suverenity tak vypadá, tak ji nemusí vracet. Mohl by ale vrátit všechna ocenění za jeho pseudovědecké přednášky. Takovým exemplárním příkladem je jeho hrdá a suverénní angažovanost bludné teorie Velkého třesku. Snad ho může omluvit to, že je jen oceněným propagandistou, nikoliv skutečným vědcem. Protože jen dokonale opakuje to, co prezentují všeobecně uznávané akademické elity. Škoda, že jako významný skeptik nezachytil tendence v rozpracování teorie Nové relativně (ne)částicové fyziky. Mohl se tak vyhnout tomu, aby mu nyní mohl být, obrazně řečeno, nabízen Bludný balvan. Ten by si měl udělit on sám, a v případě, že prokáže bludnost Nové relativně (ne)částicové fyziky, může si dělat oprávněný nárok na Nobelovu cenu. Tu pak určitě dostane.
Smyslem tohoto článku není hodnocení jeho propagačních schopností, ale kritika nežádoucích dopadů skeptického přístupu k ostatním lidem, laikům i vědcům. Skeptická filosofie je zvrácená a ve své podstatě v zárodku potlačuje přístup k odvážnému a neotřelému vědeckému myšlení. Vnucování vědcům nutnosti pochybování nad sebou samým, jako hlavní metodu přístupu k badatelské činnosti, má pro vědu tragické důsledky. Při diskusi s mnoha uznávanými vědci v České republice jsem zjistil, že aniž si to uvědomují, mají hluboko ve svém vědomí zabudovanou metodu pochybování, nejen o sobě, ale hlavně ke každé nové převratné myšlence. Na otázku, proč nejsou schopni uveřejnit nové neprověřené myšlenky a teorie? Odpověď je vždy stejná, mají totiž obavy ze zesměšňování vědecky retardovanými skeptiky ve vlivných a rozhodujících pozicích.
Skepse a vyjadřování pochybností má pozitivní význam jen v tom případě, že skeptik naznačí řešení chybného problému a myšlenky, ke které zaujímá pochybovačný postoj. Skepse, která nenaznačuje nový přístup k řešení vědeckého problému, má zejména na mladé vědce, a nejen mladé vědce, negativní vliv. Ten se v praxi ve velké míře projevuje v obavách ze zesměšňování skeptiky, aniž by oni samy byli schopni předložit jejich úspěšné řešení a objevy. Je to ten samý příklad jako u literárních kritiků, kteří by napsaly lepší román, kdyby to uměli. To jsou důvody, aby skeptický přístup byl vědci odmítnut jako vědecká metoda. A neměla by být jejich publicita podporována.
Bohužel uvedené skeptické přístupy jsou v České republice tak zažité, že je možno je považovat za jednu z hlavních příčin zaostávání ve vědeckotechnologickém a investičním rozvoji (VTIR). Tyto problémy nemůže v žádném případě překonat inflační navyšování udělování prestižního titulu „profesor“, pokud udělení tohoto titulu nebude podmíněno prokázanou objevitelskou a tvůrčí činností.