Červinka Jaroslav. Co je všeobecná a speciální teorie relativity?
Albert Einstein na začátku minulého století formuloval nejdříve speciální teorii relativity jako důsledek jeho studia elektrodynamických jevů v mikrosvětě. Tím otevřel zcela nové, ohromně široké pole, pro teoretický i aplikovaný výzkum základních otázek jaderné i nejaderné fyziky. Speciální teorie relativity přinesla vědcům nový nástroj zejména pro teoretický výzkum v mikrokosmu, ale nejen v něm.
Později, v podstatě na nátlak vědecké komunity řešil delší dobu aplikaci speciální teorie relativity na meziplanetární prostor. To nakonec přineslo jeho rovnice vyjadřující obecné gravitační zákony, zahrnující gravitační konstantu, jako zásadní neurčitost fyzikální podstaty teorie.
Po století nikdo vážně nezpochybnil vztah speciální a obecné relativity. Teoretické práce Nové relativně (ne)částicové ((ne)hmotné) fyziky ukazují na potřebu posoudit vztah mezi speciální a obecnou teorií relativity. Tedy odpovědět na otázku která z těchto teorií je speciální a která je obecná.
Pokud bychom se na problém dívali z pohledu velikosti prostoru a rozuměli tím zobecnění, pak je vše v pořádku. Jiná situace je, když si položíme otázku, který ze zákonů má obecnější fyzikální charakter? Asi bez dlouhého zdůvodňování každý snadno vezme v úvahu, že zobecněním speciální teorie, jak ji chápal Einstein, můžeme odvodit obecnou platnost pro univerzum. Mně z toho plyne, že pro univerzum je obecnou teorií ta, která řeší fyzikální podstatu mikrosvěta. Z teorie mikrosvěta se odvíjí fraktálně zákonitosti makrokosmu. Makrokosmu, jakým rozumíme meziplanetární prostor.
Proto doporučuji, zavrhnout tradiční chápání vztahu speciální a obecné teorie relativity z hlediska prostorového, a nadále chápat teorie v obráceném gardu. Tedy, obecné je to, co můžeme zevšeobecňovat a má obecnou platnost, bez ohledu na rozměr. To má svoji logiku, a studenty a vědce to nebude zavádět na slepé koleje jejich výzkumu. Relativistické vztahy, jak vyplývají ze zákonitosti elektrodynamiky v mikrokosmu a zákonitostí Nové relativně (ne)částicové fyziky zcela přesvědčivě mají obecnější charakter než zákonitosti pohybu planet. Ty jsou jen speciálním případem superpozice elementárních fyzikálních jevů.