Cítíte, že vaše tělo potřebuje spánek? Jste vyčerpaní, mentálně ale i fyzicky a nevíte, jak si s takovouto únavou poradit jinak, než čtrnáctidenní dovolenou? V tom případě se budete muset naučit dobíjet baterky i během roku a to kvalitním a zdravým spánkem, který se bohužel v současné době stává spíše přežitkem či povinností, kterou prostě musíme splnit chtě nechtě.
Zkuste více spát
Popravdě, jak dlouho vám tvá než usnete jen při cestě z práce, ať již se nacházíte v tramvaji či v metru? Pokud vám hlava klesne únavou do dvou až pěti minut, nejste jen vyčerpaní, ale jste přímo chronicky nevyspalí. Ovšem ani tato zpráva, v nás nevzbudí zájem o naší postel, nýbrž nás přinutí k tomu, pořídit si energy drink či dobít energii magneziem. Spánek je totiž v současném světě něčím, co je velmi neatraktivní a rovněž na něj prostě a jednoduše nemáme čas. V roce 1960 byla průměrná doba klasického spánku, neuvěřitelných 8,5 hodiny, dnes jsou mnozí rádi i za pouhých šest či dokonce ještě méně hodin. Potom se ovšem nelze divit tomu, že naše rána připomínají spíše rána po kocovině než po kvalitním spánku.
Pohyb vám prospěje
Když se cítíme být unaveni a nemáme dostatek energie, jako kompenzaci ze svého seznamu povinností vyškrtneme pohyb, ve kterém vidíme obrovského žrouta našich posledních sil. Opak je ovšem pravdou. Sport nás sice vyčerpá, ale i přesto se budeme cítit odpočatěji a fyzicky i psychicky lépe, než v případě, kdy se sportem skončíme nadobro. Zkuste si všimnout, jak moc se změní vaše nálada po nedělní vycházce parkem a kolik věcí po svém návratu stihnete či dokonce máte chuť udělat. Přesně tyto blahodárné účinky můžeme připsat na konto sportu a pohybu jako takovému, tudíž ho pěstujte, nikoliv zatracujte.
Umíme vůbec relaxovat?
Jsme nastaveni na výkon, to je jasné. Chceme být nejlepší a nejžádanější. Pojetí volného času se tak díky tomuto nastavení, proměnilo v totéž, jak je to možné? Věty typu, musím cvičit, abych byla štíhlá, musím si dopřát kosmetiku, abych byla krásná a podobně. Slyšíte v těchto větách slůvko „musím?“ Přesně tehdy se stává z těchto odpočinkových terapií povinnost či úkol, který musíme splnit, děj se, co děj. Díky tomu pak máme pocit, že vlastně nežijeme, nerelaxujeme a už vůbec nemáme žádný volný čas. V případě, kdy věci, které nám mají, dělat radost budeme brát jako povinnost, můžeme si být jisti, že nám to nepřidá jak na dobré náladě, tak na vydatném spánku, který je prvním krokem k šťastnému a spokojenému životu. Zkuste tak místo tohoto nálepkování raději popřemýšlet nad tím, co vás činí opravdu šťastnými, a snažte se těmto věcem věnovat, co možná nejvíce a to bez toho, aniž byste měli na paměti, že je děláte pro někoho či kvůli něčemu.