Přesně tak by se daly popsat první jízdy v autoškole. I já jsem autoškolu začala navštěvovat a hned první hodinu jsem byla usazena do auta s úkolem udržet se na silnici.
Některé autoškoly preferují nejprve teorii a poté až praxi. Pravdou ale je, že plavat se naučíte až vás někdo hodí do vody. A tak jsem dostala nějaký stručný výklad v autě, abych věděla kde je spojka, brzda a plyn a s pomocí učitelky jsem vyjela.
I když jsem teprve na úplném začátku kurzu, strašák zkoušek stále krouží kolem a snaží se mě znervóznit. Také spolužáci, kteří zkoušky dělali třikrát, mě úplně nepovzbuzují. Ale já věřím, že s pořádnou přípravou to zvládnu.
Druhá lekce už byla trochu zajímavější. Zkoušela jsem řadit za jízdy. To byste nevěřili, jak je složité držet volant, pedály a ještě přemýšlet kde jenom ta dvojka na řadící páce je. Prostě složité na přemýšlení i fyzičku, protože pedály se nepodrží samy, že?
Zjistila jsem, že možná autobus není až tak špatný způsob cestování. Za jízdy si můžu vyřídit SMSky, číst si, učit se, spát… Ale když řídím, musím pozornost věnovat plně řízení a na nic jiného už čas nezbývá. Výhoda je v tom, že i když nemůžu využít čas strávený na cestě, alespoň se vyhnu čekání na správný autobus který zrovna nenavazuje. A pro nás, kterým o víkendu jedou tři autobusy za den, je celkem výhodné moct si čas odjezdu určit podle sebe.
Prostě všechno má své výhody a nevýhody, já jsem zvědavá na další lekci v autoškole a vám přeji mnoho dobře ujetých kilometrů 🙂 .