Ano, přesně tak nás, studenty, vidí naši učitelé. Nebo se podle toho alespoň chovají. Mám na mysli hlavně množství domácích úkolů a představy o našem učení se.
Většina učitelů si nejspíš představuje běžného studenta jako knihomola s jediným zájmem a životním posláním a to školou. Ale to, bohužel, není pravda. Běžný student je ze školy tak unavený, že je rád když se v autobuse cestou domů vzbudí na správné zastávce. Když přijde domů, opravdu neběží celý nadšený ke svému uklizenému stolu a nezačne se připravovat na další školní den. Běžný student přijede zničený domů, po vydatném školním obědě, který byl před třemi hodinami, prvně vyžere půl lednice. Potom se převlékne do pohodlného domácího únoru a jde něco málo, nebo trochu víc, pomoct doma. Po pomocí následuje menší svačinka. Teď přichází chvíle možné přípravy do školy, ale pozor, už teď se pohybujeme kolem šesté, sedmé hodiny odpolední, nebo spíš večerní.
A aby toho nebylo málo, student nemá chuť do učení, protože přece v tom ústavu strávil skoro celý den. Takže místo učení nastupuje telefon, tablet, počítač, někdy i knížka, a úžasná a oblíbená prokrastinace. Jo, prokrastinace, věrný přítel studenta.
Zkuste vysvětlit učiteli, že nežijete jen školou. No jen to zkuste. Buď si vyslouží že jen opovržlivý pohled, před kterým byste se nejraději schovali až pod zem. Nebo, v horším případě, dostanete kázání na půl hodiny. Nejhorší na tom je, že učitelé tomu snad opravdu věří! Dovedete si jen představit zděšení těch chudáků učitelů kdyby se dozvěděli pravdu? Takže to raději nebudeme dál rozebírat a ta zdrcující fakta která jste si tady přečetli si nechejte pro sebe. Co kdyby se o tom dozvěděl nějaký učitel? To přece nemůžu mít na svědomí…