Vždycky, když vidím ta nic neříkající čísla zacpávající nám pusu, abychom si mysleli, jak se máme dobře, povzdychnu si. Většina lidí má plat něco málo nad hranicí minimální mzdy. Průměrná mzda je totální scifi. Zvýšení minimální mzdy možná funguje ve státní správě, u lékařů a ve školství, ale u soukromníků je to zcela jinak. Většinou kvůli vysokým odvodům ze mzdy pracovníka raději propustí a vezmou jej na dohodu do 10 000 čistého. Mám na mysli obyčejné lidi, jako prodavačky, pekaře, poštovní doručovatele, administrativní pracovníky nebo lidi ve výrobě a podobně.
Nedávno jsem mluvila se známým, co se odstěhoval před mnoha lety do Švýcarska. Ten tvrdí, že u nás soukromý sektor funguje pro něj opravdu nepochopitelně, stejně jako velké korporáty. U nich prý majitel společnosti rozdělí 70 % zisku mezi své zaměstnance a 30 % si nechá. Ví totiž, že je to investice do jeho budoucnosti a dobrý zaměstnanec se špatně hledá. U nás je to podle něj přesně obráceně. Majitel si 70 % nechá a 30 % rozdělí mezi své lidi. A podle toho to taky vypadá. Určitě se nedají házet všichni do jednoho pytle a s řízenou likvidací malých živnostníků, kterým se to podnikání pěkně znepříjemňuje formou všech možných povinností, podnikání u nás není opravdu lehké. Na každém rčení je prostě trocha pravdy.
Platy a starty mladých do života
S platy souvisí i starty mladých lidí do života. Z nabídnutého platu 18 000 hrubého, což sice není minimální mzda, ale je to reálné číslo, které můžete vysledovat u většiny výše uvedených zaměstnanců, tedy nikoliv oněch necelých 28 000 korun průměrné mzdy, co se nám statisticky předkládá, toho pak na bydlení fakt moc neušetříte. Polovina dospělých dětí proto bydlí v České republice u rodičů. Někteří mají mama-hotel rádi, protože se nemusí o nic starat, většině ale nic jiného nezbývá. Osamostatnit se pro ně není jednoduché ani po třicítce. Velký vliv na to mají vysoké ceny pronájmů a astronomické ceny nemovitostí. Na ty mladí lidé prostě nemají, stejně jako na hypotéky. Navíc konec stoprocentních hypoték život mladým ještě více zkomplikoval.
Průzkum agentury Stem/Mark pro Raiffeisen stavební spořitelnu
V průzkumu agentury Stem/Mark pro Raiffeisen stavební spořitelnu, navíc rodičům doma dospělé děti překážejí, nemají své soukromí, takto totiž odpovědělo 45 % oslovených, zejména v Praze. Na Moravě jsou rodiče ke společnému bydlení mnohem tolerantnější a dospělé děti překážejí jen 2/5 respondentů. Proti mama-hotelu jsou 2/3 lidí, kteří žijí sami. Početnější domácnosti se třemi a více členy jsou ke společnému bydlení vstřícnější. Navíc si 3/5 dotazovaných myslí, že dospělé děti ani nenapadne se osamostatnit a zajistit si vlastní bydlení.
Vlastní byt pro zajištění na stáří
Jakmile jste na prahu dospělosti a přemýšlíte, jak si seženete bydlení a uživíte rodinu s dětmi, je třeba současně myslet i na stáří. A to by nad tou myšlenkou s platem pod 20 000 hrubého porazilo i vola. Odchod do důchodu se stále posouvá a důchody jsou díky uvedeným mzdám čím dál nižší. Odborníci však i přesto tvrdí, že koupě vlastního bytu či domu se ukazuje jako jedna z nejlepších forem zabezpečení na stáří, kdy vám odpadnou stále rostoucí výdaje na nájem. Vlastnické bydlení má nyní v ČR 56 % domácností. Od roku 1998 vzrostly průměrné ceny bytů o 204 % a rodinných domů o 124 %. Celková hodnota bytů a domů ve vlastnictví českých domácností dosahuje hodnoty 6,4 biliónu korun. Lidé ale mají potíže s nízkými důchody vyžít, tak se hledají cesty.
Zpětné hypotéky a věcné břemeno dožití
Přínos vlastního bytu ukazuje praxe západoevropských zemí i projekt sociologů z oddělení socioekonomie bydlení Sociologického ústavu AV ČR. Byt může vydělávat a přispět k lepší životní situaci penzistů formou zpětné hypotéky nebo prodejem nemovitosti s věcným břemenem na dožití. Ve svém bydlení mohou senioři v obou případech zůstat a pobírat za něj od banky nebo kupce měsíční rentu. Zpětná hypotéka se využívá zejména v Británii a senioři bydlení vlastní a žijí v něm. Banka jim za něj poskytne úvěr a platí jim měsíčně rentu do konce života. Po jejich smrti úvěr splatí dědicové nebo kupci nemovitosti. Banka od dědiců nemá právo požadovat víc než původně dohodnutou sumu úvěru. Věcné břemeno známé jako model Viager je rozšířeno ve Francii. Lidé nemovitost prodají a jsou v ní jako na známém vejminku z dřívějška. Kupující zaplatí při uzavření kupní smlouvy 1/4 tržní ceny a měsíčně posílá rentu do konce života. Hradí opravy i daň z nemovitosti a s bytem nebo domem pak může nakládat až po smrti jeho prodejců.
Zájem o reverzní hypotéku
Dnes si lze v ČR vzít reverzní hypotéku, tedy rentu z nemovitosti. Je o ni velký zájem. Podle průzkumů by si asi 1/5 až 1/4 lidí mezi 35 a 59 lety vlastnícími byt nebo rodinný dům ve stáří chtěla takto přilepšit k důchodu. Jde o vyšší zájem než o možnost prodeje bydlení a přestěhování se do menšího. Lidé jsou prostě na to své zvyklí. O zpětné hypotéce by uvažovalo 7 % vlastníků a dalších 14 % by si ji vzalo v případě finančních potíží. O věcné břemeno na výměnku by stálo 7 % majitelů bydlení a dalších 18 % by jej zvažovalo ve finanční tísni.
Právní úprava zákonem
Zda se vám zdají obě možnosti etické či neetické, a kdo na tom nakonec vydělá, si musíte zodpovědět sami. Jde ale v obou případech o nápad, který potřebuje propracovanou právní úpravu zákonem a zajištění možnosti jeho vymahatelnosti. Je třeba ošetřit, aby investor rentu seniorům pravidelně hradil a oni se nemuseli soudit. Rozsudek nezaručuje, že investor skutečně zaplatí. V zákonu by pak muselo být ustanovení, které by umožňovalo od smlouvy odstoupit. Využití obou možností omezuje možnost nechat byt nebo dům dědicům. Takže jej zřejmě využijí jen ti, co nemají děti.
Blahobyt a rostoucí mzdy
Kde je ten blahobyt a rostoucí mzdy moc popravdě netuším. Osobní zjištění o výši nabízených mezd obyčejným lidem všech známých v okolí mě spíše děsí. Absolutně to nekoresponduje se zprávami o průměrných mzdách, zlepšujících se pracovních podmínkách a životní úrovni. Určitě bylo i hůř a s pokorou děkuji za to, že mám ještě stále kam hlavu složit, mám co jíst a na ulici po mě nikdo nestřílí. Otázkou zůstává, zda to k životu stačí. Strhané a vyhaslé tváře v ranním MHD nevypovídají nic o štěstí. Mladým nezávidím jejich začátky a už vůbec jim nezávidím jejich stáří. Na své stáří raději nepomýšlím vůbec. Pohled do budoucnosti je jaksi v mlze a osud mě nejednou přesvědčil o tom, že si toho moc nenaplánujete. Síla myšlenky je ale mocná, tak věřím, že to snad nabude tak horké.
Zdroj: Polovina dospělých potomků žije s rodiči, na vlastní bydlení nemají