Červinka Jaroslav. FPF2. 1.5. Elektromagnetická pole.
Úplně na začátek podkapitoly je třeba říci, že práce s poli vyžaduje schopnost představivosti, a abstrahování reálných jevů, která je konec konců abstrakcí limitovanou úrovní dřívějšího poznání. Jevů, o nichž víme, že je můžeme zkoumat jen v limitech daných zákony neurčitosti. Citace „Celá ta záležitost s toky a cirkulacemi je velmi abstraktní. V každém bodu prostoru existují elektrická pole, kromě toho platí určité zákony. Ale co se opravdu děje? Proč to nemůžeme vysvětlit např. tím, co pochází mezi náboji.“ Problém je v naších předsudcích. To je konstatovaný fakt, a těch se musíme oprostit.
Mnozí fyzici říkají, že přímé působení bez ničeho mezi působícími objekty je nemyslitelné. Říkají: „Podívejte se, jediné síly, které známe, jsou přímým působením jednoho kusu látky na jiný. Je nemožné, aby existovala síla, jejíž přenos nic nezprostředkuje.“ Ale co se ve skutečnosti děje, když zkoumáme „přímé působení“ jednoho kusu látky na druhý? Zde nebudu naprosto souhlasit s textem přednášek, protože cítím potřebu upřesnit potřebu nahradit představu působení nekonkrétních a nejasných elektrických sil. Že budou elektrické síly působit je jasné, no dobře, ale jak? Předně musíme otázku rozšířit na síly elektromagnetické, protože je nejde v jejich elementární vírové podstatě oddělit. Nebudeme raději úplně odmítat Maxwell-Faradayovu představu etheru, která pracuje s nějakou představou odtlačování a přitahováním pomoci nějakých pružných struktur, nebo svalů. Stačí si připustit, že každá látka-hmota je energie, a energie má EM vlnovou podstatu. A nyní si představme, že Maxwell-Faradayovy pružiny jsou tvořeny například nějakými složitými spirálami EM vírů a máme zcela novou situaci. Připusťme, že tyto pružiny nevidíme jen proto, že je neumíme pozorovat. V naději nás mohou udržovat stále dokonalejší detekce EM vlnění v kosmu i mikrokosmu. Takže doplníme Maxwell-Faradayův ether o elementární vírové struktury EM pole, dostaneme Maxwell-Faraday-Červinkův ether. Jak se ukazuje nejvhodnější způsobem, vhodným pro zobrazování EM sil v mikrokosmu, je použití polí zobrazující plynule funkce vírových struktur EM polí v prostoru. Podle mne jsou vhodné siločáry, doplněné v každém bodě elementárním Poyntingovým vektorem. Poyntingův vektor nám umožňuje popsat EM energii v každém bodě prostoru, směr rychlosti EM vlnění, a směry a velikost vektorů elektrického a magnetického pole, včetně jejich sil. Vírová struktura EM polí, postavena na principech bosonu ZoCeLo, nám bezpečně umožňuje matematicky zpracovat superpozici, jako základní princip elektrodynamiky. To je klíčový poznatek vyplývající z podstaty Nové relativně (ne)částicové, ((ne)hmotné) fyziky. Ta umožňuje skloubit metodu siločar s dalšími matematickými hledisky popisu funkcí. Z tohoto hlediska pak vyplývá nový pohled na univerzální jednotu fyzikálních jevů v celém vesmíru. Způsob nazírání na přímé interakce elektrických nábojů jak v klidu, tak v pohybu, je takto sjednocen. V podstatě to vyplývá z toho, že každý elementární náboj se pohybuje rychlostí EM energie v EM poli, a klid je jen relativní vztah, daný vztahem k pozorovateli.
Z textu je dále zřejmé, jaké problémy vědcům přináší těžkosti, když mají potíže akceptovat princip neurčitosti jako univerzální důsledek EM podstaty etheru. Je to přirozené, protože Nová fyzika vyžaduje schopnost oprostit se od částicové, mechanické představy objektivní reality, aby se zase byla schopna po relativistické transformaci k částicové představě vrátit. Upozorňuji však na to, že to již není zcela ta původní částice. Kdo má fantazii, může ji považovat za částici v nějakém paralelním, nebo souběžném vesmíru.
Věřím, že nastíněné nové představy o EM polích usnadní realistickou představu o jejich fungování, a že klidně můžeme, nebo musíme, zapomenou na nějaké mechanické modely v hlubokém mikrokosmu. V mikrokosmu to jde s mechanickými představami dosti těžce, i když jak se ukáže, struktury jsou podobné těm co známe z vesmíru.
To, že říkáme, že magnetizmus je relativistickým efektem neznamená jen to, že uplatňují relativistické účinky ve smyslu Lorenzovy transformace, ale také to, že relativita přímo souvisí s fyzikálním vztahem hustoty energie v elektrickém a magnetickém poli. Doporučuji, všimnou si, jak se bude jevit Lorenzova transformace, když relativistická korekce bude dána, že rychlost ν se bude rovnat c. Všechno v elementárním mikrokosmu se pohybuje rychlostí c tak nám to vytvoří fyzikálně zajímavou situaci pro výraz ν2/c2, tedy c2/c2=1. Důsledky si zřejmě dokážete vyvodit, a zároveň si představit jaké zajímavé možnosti to přinese pro zkoumání elementárních vírových struktur.
Ve zkoumání v mikrosvětě nemůžeme hovořit o dominanci magnetizmu, protože potom bychom nepochopily důvody, proč každý pohyb náboje má spinový charakter a má tendenci vytvářet vírové struktury. To ve svých důsledcích znamená, že ke studiu elektromagnetických sil elementárních částic musíme přistupovat se stejnou vážností jak k elektrickému, tak magnetickému poli. Potom třeba také pochopíme, proč se nám proton jeví s menší hmotností než neutron. A tím bych mohl tuto podkapitolu zakončit.